Čtvrtek, 28.01.2010
Hvězdné dítě (Starchild): byl to potomek mimozemšťana? - Mimozemské civilizace
Nedávné vědecké výsledky z DNA analýzy prastarých lebečních fragmentů této velmi neobvyklé lebky tuto třetí možnost — že je mimozemská — posunuly do popředí. Samozřejmě, život není nikdy jednoduchý. Analýza neprokázala, že lebka Hvězdného dítěte byl mimozemšťan z vesmíru, jelikož rozbor DNA se dělá porovnáváním nových vzorků se starými vzorky genetického materiálu. Nemáme nikde uchovanou žádnou mimozemskou DNA. Místo toho výsledky odhalily, že „Hvězdné dítě" mělo zcela jistě lidskou matku ale ne-lidského otce. Stručně řečeno, byl to kříženec, jak je vědci nazýván. Dostaneme se ke kompletním vědeckým poznatkům a podrobné analýze lebky Hvězdného dítěte, ale jako první zde uvedu některé zřejmé skutečnosti.Myšlenka lidského-mimozemského křížence je velmi dlouho zavedenou představou.
V Bibli, v Genesis 6:4, je uvedeno:
Novější objevy kříženců jsou podrobně popsány v knihách Zecharia Sitchina, jejichž základ tvoří jeho přeložení sumerských spisů, jako jsou „ Atra Hasis" a „Ennuma Elish", ve kterých starodávní lidé popisují, jak byli vytvořeni moderní lidé smícháním genů "Bohů" s primitivními lidskými předky tak, aby došlo k vytvoření rasy inteligentních starodávných dělníků. Tito "bozi" se nazývali Anunaki a údajně přišli z jiné planety, která má název Nibiru. Můžete tomu říkat sci-fi, ale tento příběh je více jak 6000 let starý! Přestože je lebka „Hvězdného dítěte" stará pouze 900 let, její zvláštní rysy poukazují na stále probíhající interakci mezi lidskou rasou a neznámými druhy.
Lebka „Hvězdného dítěte" byla nalezena před 80 lety (v roce 1930) v odlehlé jeskyni v Mexiku. Americká dopívající dívka z El Paso byla na
návštěvě své rodiny v oblasti Copper Canyon, asi 160 km jihozápadně od Chihuahua a objevila pozůstatky dvou jedinců, kteří leželi na zádech a byli přikryti pouze několika palci země. Jedna z koster byla malá, jako by to byla kostra dítěte a měla zvláštně tvarovanou lebku. Kvůli místním zvykům, které se týkaly úcty (a strachu) před smrtí, se bála mladá dívka říct vesničanům o svém objevu. Schovala tyto dvě kostry do rokle a plánovala si, jak je vezme zpátky do El Paso a daruje je své škole pro výzkum.První krok: Rentgen
Jako první zařídil Lloyd zrentgenování obou lebek. To ukázalo, že část horní čelisti měla několik r
etinovaných zubů (které se zobrazují jako 5 tmavých vypouklin na rentgenovém snímku vpravo) a tím se prokázalo, že lebka patřila jedinci, který zemřel okolo 5-ti nebo 6-ti let. Další zřejmou anomálií byla oblast čelních dutin. Lidská lebka (viz. obr. dole: vlevo a ve středu) má typické čelní dutiny mezi očními jamkami. Deformovaná lebka nemá ani stopu po čelních dutinách, dokonce ani po zakrnělých hrbolcích, které by naznačovaly, kde by se mohly čelní dutiny začít tvořit. Toto je považováno za velmi neobvyklé. Dutiny jsou považovány za životně důležité pro zachycení prachu a částic, které by se jinak dostaly do plic, pouze asi 5% lidí se rodí bez čelních dutin.
Druhá lebka je prokazatelně dospělé ženy a má klasický plochý tvar díky "tvarování lebky" dítěte od kolébky (viz. obr. níže). Tato starodávná metoda spočívala v tom, že se přivázala deska na hlavu kojence, aby se docílilo změny tvaru lebky a jejího prodloužení.
Zda "přirozeným" způsobem nebo umělým vytvarováním egyptská královská rodina, která je považována za božstvo, vykazuje stejný prodloužený tvar hlavy v tak dávné době, jakou je 2. tisíciletí před Kristem. Na obrázku (dole, A) je Nefertiti, žena egyptského faraona Amenhotepa IV. (později Achnatona), a nevlastní matka faraona Tutanchamona. Mnoho zřejmých případů uměle deformovaných, "svázaných" (dole, B) nebo "deskami tvarovaných" (dole, C) lebek bylo objeveno v Mexiku a Peru.
Přestože se na zadní straně lebky „Hvězdného dítěte" vyskytuje ploché místo, bedlivá zkoumání prokázala, že je přirozeného původu a jsou na ní zvlnění, jež nejsou normálně pozorovatelná na lebce tvarované pomocí desek. Mozková kapacita „Hvězdného dítěte" je odhadována na 1600 kubických centimetrů — o dobrých 200 cm3 více, než je kapacita lidské lebky! Bylo tedy „Hvězdné dítě" více inteligentní? Je známa nějaká nemoc či patologický děj, který by mohl toto způsobit?
Odpověď zní — ano... i ne. Existuje dobře známý stav nazývaný hydrocefalus, doslova "voda na mozku," při kterém je narušena tvorba mozkomíšního moku, který normálně omývá mozek a míchu, a vytváří se tlak uvnitř lebky. Tento stav se může vyskytnout u plodu v děloze nebo se může objevit v raném dětství. Výsledek je takový, že lebka kojence, která se zcela nezformovala a nezpevnila, se začne rozšiřovat, aby mohla pojmout přebytečný mok.
Lidská lebka je vytvořena z plátů, které jsou od sebe odděleny prasklinami nebo švy. Tyto švy umožňují, aby se lebka rozšiřovala, jak mozek roste. Spojí se až během pozdějšího dospělého života. Kojenci a děti, kteří trpí hydrocefalem, mají typicky kulaté — skoro jako koule — tvarované lebky, jelikož se mok snadno odloučí a rozšíří se přes švy.
Lebka „Hvězdného dítěte" je mírně ve tvaru srdce. Lebka se rozšiřuje po obou stranách sagitálního (centrálního) švu. Prozkoumání tohoto švu ukázalo, že není spojen, takže nemůže zabránit rozšíření mozkomíšního moku při jeho nadměrné tvorbě. To naznačuje, že tvar lebky nebyl vytvořen mozkomíšním mokem.
Dalším problémem, když přisuzujeme tyto deformity hydrocefalu, jsou oční jamky. Hydrocefalus obvykle neničí tvar očí nebo kost oční jamky. Ve skutečnosti tváře dětí s touto poruchou vypadají normálně (viz. obr. níže).
Oči „Hvězdného dítěte" jsou velmi neobvyklé. Normální lidské oční jamky jsou 2" (palce) hluboké a kulovité, s optickým nervem a vyúsťujícími otvory (otvory pro nervy spojující oči s mozkem) v nejvzdálenějším vnitřním bodě. Oční jamky „Hvězdného dítěte" jsou 0,7" hluboké a optické nervy a otvory jsou umístěny více dole a jsou blíž k vnitřní nosní přepážce. Povrch očních jamek „Hvězdného dítěte" se zdá být dokonale hladký.
Žádné změny na ploše nejsou viditelné lidským očím. Přitom tam jsou velmi jemné posuny a jsou přesně shodné (oboustranně) v každé jamce, což může být vnímáno prstem. U této neuvěřitelné symetrie je vysoce nepravděpodobné, že by vznikla na základě vývojové poruchy a je nejspíše geneticky předurčena.Horní okraje lidských očních jamek jsou kruhovité (viz. obr. vlevo), ruka je pociťuje, jako by se dotýkala krápníku. Horní okraje očních jamek „Hvězdného dítěte" jsou vytvarované do hrany, která není dostatečně ostrá, ale je velmi tenká.
Lidé mají vnitřní ucho, které používáme pro rozlišení toho, co je nahoře a dole, abychom udrželi rovnováhu a rozlišili pohyby vlevo — vpravo. Je podstatné pro naši existenci na této planetě s gravitací. „Hvězdné dítě" má obrovské vnitřní ucho, několikrát větší, než je to lidské. Proč? Možná také bylo mnohokrát víc citlivé k malým změnám polohy a pohybu. Umístění ušního otvoru je také u „Hvězdného dítěte" odlišné, je níže a více v přední části lebky. Tyto druhy deformit vyžadují vysvětlení.
ale lícní kosti „Hvězdného dítěte" jsou neobvykle malé a do lebky zapuštěné. Společně s částmi horní čelisti můžeme vidět, že spodní část obličeje „Hvězdného dítěte" je daleko menší, než je normální lidská. Umělcovo ztvárnění vpravo naznačuje, jak mohlo „Hvězdné dítě" vypadat. Daly by se uvést ještě další důležité anatomické rozdíly lebky „Hvězdného dítěte", ale ty by byly bezvýznamné, pokud by se ukázalo, že se jedná o lidskou DNA. Někteří vědci se domnívali, že lebka může být jedince, který trpěl několika nemocemi a potížemi, ale stále je 100% lidský. Proč věří LLoyd Pye, že tato lebka je něco jiného? Lloyd začal před 10-ti lety se zkouškami DNA a používal při nich materiál, který byl extrahován z různých částí lebky a zubů. Ačkoli věda učinila některé pozoruhodné pokroky v analýze DNA, pouze současná technologie umožnila uskutečnit podrobnou analýzu z velmi malého vzorku.
Laboratorní výsledky tenkrát vyzněly tak, že „Hvězdné dítě" není nic víc než člověk. To byla chyba, která se zakládala na nedostatečném prověření. Nicméně Lloyd tím byl znechucen, jelikož média vypadala, že jakoukoliv narážku o mimozemském původu „Hvězdného dítěte" ihned rozdrtí. Sám Lloyd přiznal, že si přál, aby nepojmenoval tuto lebku „Hvězdným dítětem", jelikož tento název vzbuzoval výsměch u vědců, kteří uvázli ve většinovém vědeckém paradigmatu. To také způsobilo, že bylo velmi těžké najít profesionální laboratoř, která by byla ochotná zkoumat tuto DNA a svoje dobré jméno dát do spojitosti s možnými kontroverzními výsledky.
Nicméně v roce 2003 našel Lloyd laboratoř Trace Genetics, kteří byli ochotní nechat pravdu vědy zvítězit. Rozhodli se vyjmout obdélníkové "okénko" z lebeční kosti a extrahovat DNA.
Pro zkušební účely bylo okénko z kosti rozřezáno do čtyř menších částí. Jedna byla dána do testovací kádě zaplněné kyselinou EDTA a ta byla umístěna do držáku. Stejný kus lidské kosti byl umístěn do držáku vedle něho.Během jednoho týdne kyselina EDTA zcela rozpustila normální lidskou kost. Nicméně kost „Hvězdného dítěte" se nerozpustila vůbec, ani za týden, ani za měsíc. Musela být rozpuštěna velmi silným detergentem, který má název Tween 20. To bylo další znamení toho, že „Hvězdné dítě" je někým jiným, než úplným člověkem, protože žádná jiná lidská kost nevyžaduje takové zacházení.
Překvapující výsledky!
Můžeme je považovat za genetické klíče, které padnou do zcela jasně specifických zámků. Pokud primery, vytvořené na základě lidských genů, najdou návaznost v neznámé části DNA, nemůže být absolutně žádný pochyb o tom, že tato neznámá část patří člověku. A naopak, pokud pouze lidské primery nenajdou návaznost v části DNA, není tedy tato část lidská.
Když byla lidská DNA a DNA „Hvězdného dítěte" obnovena a připravena na testování, proces byl přímočarý. Oba vzorky byly analyzovány za účelem zjištění jejich jaderné DNA a mitochondriální DNA.
Mitochondrie je malá organela uvnitř buňky, která vytváří energii pro buněčný metabolismus. Obsahuje DNA, která se přenáší z matky na dítě. Mitochondriální DNA ve vašich vlastních buňkách je stejná jako vaší matky, vaší babičky, vaší prababičky atd. Pokud by byla nalezena lidská DNA v mitochondriální DNA, znamenalo by to, že matka „Hvězdného dítěte" byla člověkem.
Jádro je středem buňky. Obsahuje také genetickou informaci, ale od obou rodičů — matky a otce. Podíl se může změnit a není obvykle 50% od každého. Pokud by byly nalezeny pouze lidské primery v jaderné DNA, znamenalo by to, že oba rodiče „Hvězdného dítěte" byli lidmi.
Obrázek A (vlevo) ukazuje výsledky mitochondriální DNA lidské kostry. Jak se očekávalo, je to člověk a má předky v tzv. skupině „Haplogroup A", což je genetická skupina, která je obvyklá u obyvatel Střední Ameriky.Obrázek B ukazuje mitochondriální DNA „Hvězdného dítěte", která byla snadno získána hned na první pokus. To byla velmi dobrá zpráva, jelikož znamenala, že nedošlo k žádné degradaci či jen nepatrné. Z tohoto gelu můžeme také určit, že matka byla lidská a patřila do skupiny „Haplogroup C", další genetické skupiny obvyklé mezi dávnými Středoameričany.
Obrázek C je jaderná DNA z lidské lebky. Jak se očekávalo, obsahuje dobrý výběr lidských ukazatelů. Nejsou zde žádná překvapení.
Když byla ale otestována jaderná DNA „Hvězdného dítěte", výsledky byly šokující.
I přes šest pokusů, jaderná DNA nereagovala s žádným známým lidským ukazatelem. Toto znamenalo, že otec „Hvězdného dítěte" nebyl člověkem!
Víme následující:
(1) DNA v obou vzorcích byla mimořádně dobře zachována po 900 let.
(2) Obnovení mitochondriální DNA prokázalo, že
Jak dál pokračovat?
Od roku 2003 některé velmi dramatické inovace umožnili vystopovat skoro celý genetický kód v daném vzorku — lidském nebo nelidském. Částečně se spěchalo s vývojem této technologie kvůli analýze neandertálské DNA, aby se zjistilo, zda byli blízkými příbuznými současných lidí. S miliardami párových bází a DNA markerů (ukazatelů), které se aplikují na vzorek DNA, je nový proces zdlouhavý a velmi drahý. Může ale odhalit, jak moc je daný vzorek lidský nebo ne-lidský a může konečně objasnit povahu ne-lidské DNA, jež patří otci „Hvězdného dítěte".
Tyto fyzické změny na lebce „Hvězdného dítěte" jsou fakta a nezáleží na tom, zda je věda ochotná se s nimi v této době konfrontovat či ne. Při použití nového specializovaného testovacího způsobu mohou tato fakta přinést výsledky, které nemohou být nikým zamítnuty, ignorovány, zesměšněny nebo zpochybňovány.
Takovéto výsledky budou neměnné, takže je vědci budou muset — ať chtějí či ne — akceptovat a zabývat se jimi, stejně tak náboženství a vláda je bude muset akceptovat a zabývat se jimi. Neexistuje žádná další možnost pro scénář testování. „Hvězdné dítě" bylo a je lidsko-mimozemský kříženec a má neuvěřitelnou možnost vytvořit novou historii tak velkou, jak jen historie může být.
Ohodnoťte příspěvek 0 0
28. ledna 2010, 23:30Komentáře
Odpověď pro \"hmm\" (Autor - Mail - WWW) Vloženo 30.01.2010, 09:48:27
Příteli, doporučuji pozorněji číst, hlouběji se zamýšlet a alespoň trochu úcty před názory oponentů. Děkuji.
AD 1) „Uznáváte tvarování lebky a v jiném článku to vyvracíte.“ Nemáte pravdu. V článku o Hvězdném dítěti právě naopak vyjadřuji názor, že tahle lebka NEMOHLA vzniknout tvarováním od raného dětství (markantní rozdíly v očních jamkách, vnitřním uchu, lícních kostech, tloušťce lebeční kosti, protkaná vlákna v mikroskopické struktuře kosti atd. atd.). V článku „Dlouhé lebky“ píši, že lebky z Paracasu mají VĚTŠÍ OBJEM, a to až o 50%, než třeba lebka vaše či moje a že bytost, které ona hlava patřila, nebyl Homo sapiens. Když nic jiného, tak určitě ne toho druhu, který se rozšířil po světě za posledních 40.000 let. Tvarováním lebky objem mozkovny nezvětšíte. Představte si, že nafouknete klasický pouťový balónek a zavážete provázkem. Potom ho budete různě mačkat, stlačovat, deformovat. Ano, změní podstatně svůj tvar, ale jeho objem, nebude-li plyn unikat, bude pořád stejný. To je fakt. Chápete, že tohle je ale ÚPLNĚ NĚCO JINÉHO, než co mi ve svém komentáři podsouváte vy?
A ještě jinak. Vůbec netvrdím, že tvarování lebek malých dětí se v minulosti nedělo. Samozřejmě, že ano. Ale. Když jeden člověk kulhá, protože si právě pádem naštípnul kost a druhý kulhá, protože je starý a po předcích má dědičné předpoklady k artritidě, není to úplně to samé, že? Tím chci říci, že důsledek nemusí mít stejnou příčinu. Podobně jako dvě podivně tvarově vyhlížející lebky nemusely být nutně zdeformovány výhradně přivazováním dřevěné desky k hlavičce kojence a batolete.
AD 2) Podle vás by ta lebka, a to „dítě“, mohla být zvířecí. Dobře. Znáte nějakého tvora z živočišné říše s takovouhle lebkou? Asi ne, viďte? Viděl jste někdy opičí lebku, třeba šimpanze, tedy tvora, který má DNA z 99,5 % totožnou s naší lidskou a je nám svým vzhledem nejbližší? Tohle NENÍ opičí lebka. Úvaha, že by mohlo jít o kosterní pozůstatek nějakého našeho pravěkého předka, zatím neznámý mezistupeň, stojí také na vodě. Radiouhlíková metoda potvrdila stáří lebky na 900 let. A není li ta lebka evidentně lidská (matka i otec Homo sapiens), ani zvířecí?
AD3) „Všichni křičíte, že evoluce je blbost, ale nemáte jediný důkaz jiného vývoje....“ Nevím, kdo to je „ti všichni“, ale to víte asi vy. Nikde v mém článku netvrdím, že evoluce je blbost. Opět mi podsouváte něco, co jsem neřekl. Může být více cest, které vedou k nějakému cíli. Nikde se rovněž nedočtete, že bych psal o nezpochybnitelném důkazu např. našeho mimozemského původu. Pouze dokládám, že testy DNA potvrdily, že otec „Hvězdného dítěte“ NEMĚL LIDSKOU DNA. To je nevyvratitelné. Vyvozovat z téhle skutečnosti nějaké závěry je legitimní a očekávatelná myšlenka. Pokud někoho v tomhle kontextu nenapadá nic, nebo raději zavírá oči, protože podobné úvahy jsou mu nepříjemné a liší se od ve škole naučených frází, pouček a dogmat, je to jeho věc a nedá se s tím nic dělat. A ještě k tomu ohánění se DŮKAZY: když budu kupříkladu tvrdit (čistě teoreticky), že za vznikem a rozšířením života na planetě Zemi stojí nějaká mimozemská civilizace z bůhvíjak vzdálené galaxie, vy mi zajisté jste schopen předložit zcela jasný a nevyvratitelný důkaz, že tomu tak není? :-) Rozumíte, co chci říci? Vše, co se píše v učebnicích, encyklopediích či Bibli o genezi, jsou rovněž jen nedoložitelné spekulace a úvahy. Ovšem vědců (případně apoštolů, teologů apod.), takže domněnka se bere za hotový fakt. Přitom ani ta nejrenomovanější vědecká kapacita na tuhle problematiku vám neřekne: „bylo to na 100 % takhle a ne jinak, mám pro svá tvrzení tenhle důkaz“.
Závěrem bych chtěl jen říci, že ve světě kolem nás je dodnes stále mnoho nevysvětlitelných věcí a záhad, nad kterými si marně lámou své exaktní mozky renomovaní vědci reprezentující tzv. oficiální (rozuměj, jedinou pravou a správnou) vědu. Záhady, které možná jednou dojdou svého objasnění (a nemusí to vůbec být za našeho života). Kdysi také některé uznávané kapacity tvrdily „člověk nikdy nebude létat“. A létáme nejen z kontinentu na kontinent. „Země nemůže být kulatá, protože by všechna voda stekla.“ Jak úsměvné. „Nemoci jsou božím trestem za naše hříchy.“ A tak bych mohl pokračovat ještě hezky dlouho. Co se kdysi zdálo nemožné, vyloučené a bylo považováno za nápady šílence, je dnes zcela běžné. Vše je jen otázkou času, pokroku a hledání nevšedních, netradičních, často nepopulárních a většinovou populací vysmívaných řešení. A je také velmi pravděpodobné, že některé věci se neobjasní nikdy. Ale bylo by znakem malosti, kdybychom se o to alespoň nepokusili.
Co to je za kraviny? (hmm - Mail - WWW) Vloženo 29.01.2010, 16:04:10
Za prvé nechápu, že v textu nomálně uznáváte tvarování lebky, ale hned v \"podobné články\" to opět vyvracíte. Za další nechápu jak můžete tvrdit, že na základě výsledků DNA se potrdilo, že je mimozemské. Proč by nemohlo být například zvířecí? No to je jedno - Všichni křičíte, že evoluce je blbost, ale nemáte jediný důkaz jiného vývoje....
Přidání komentáře...