ECHOOO

Při pohledu na sytě červenou vlajku Kyrgyzstánu vás nemůže napadnout nic jiného, než že místní možná až přespříliš holdují míčovým hrám. Někomu koule ve středu červeného pole symbolizujícího odvahu asociuje tenis, jinému basketbal, mně připomněla kouli na pétanque. Opravdu si může nějaký stát dát míč na vlajku? Může, nicméně Kyrgyzstán to rozhodně neudělal. Ona koule se „švy" je totiž vrchní kopulí tradičního kočovnického obydlí, jurty. Tu Kyrgyzstánci vnímají jako symbol domova a sjednocení, podobně jako 40 slunečních paprsků, které ji obestírají. Ty mají pro změnu obstarat zemi klid a bohatství. A proč zrovna 40? Právě tolik mělo být kmenů, které se kdysi sjednotily v jeden Kyrgyzstán.

 

Mezi roky 1969 až 1977 bychom ještě v Libyi viděli vlát prapor složený z červeného, bílého a černého pruhu. Ten nahradil podobnou vlajku, která tomuto arabskému státu v severní Africe náležela od roku 1951. 

Vypadala podobně, jen místo bílého pruhu sálala černotou a úplně spodní pruh byl naopak do zelena. Zato dnes se nestačíme divit. Ze složitých praporů se po letech vyvine nejjednodušší státní vlajka světa. Zelená. Hledáte ornamenty, nápisy, symboly či třeba jen čáru jiné barvy? Budete zklamáni. Libyjci dávají najevo svou oddanost víře tak silně, že si vystačí jen s ničím nekrášlenou jednobarevnou plochou. Zelená je totiž barvou islámu. 

Co má společného pěticípá hvězda, rozečtená knížka, motyka a jedna z nejznámějších útočných pušek světa, AK-47, sestrojená roku 1947 Michailem Kalašnikovem (*1919)? Odpověď jistě tušíte: mosambickou vlajku! Složitá vlajka jihovýchodní africké republiky v sobě zahrnuje celý popis země i jejích lidí. Zelený pruh ukazuje na bohatství, černý na barvu pleti obyvatel, žlutý na nerosty pečlivě ukryté pod zemí. Červený klín pak hlásá nezávislost, kterou jsou Mosambičané ochotni bránit již zmíněným kalašnikovem. Hvězda připomíná socialistickou orientaci, motyka ukazuje, že když se tu nebojuje, lidé se nebojí práce, a kniha zase, že vzdělanost tu také nezanedbávají. Možná právě proto vypíše Mosambik roku 2005 soutěž na novou vlajku. Zatím nemá vítěze.

 

Vezměte nůžky, kousek karmínové látky a fotografii Himálaje. Položte je na sebe. Pak stačí obstříhat libovolné dvě velehory a nepálská vlajka je na světě. Co do tvaru nemá na světě konkurenci. Vznikne v roce 1962. O barvě její tvůrci váhat nemusejí — karmín je nepálskou státní barvou. Ale co dát do každého ze dvou cípů, aby látka nevypadala chudě? Musí to být něco, co vyzdvihne jak historii, tak buddhistickou orientaci země. Volba padne na symboly Slunce a Měsíce. Ty, kromě věčného koloběhu času, odkazují i ke královským rodinám. Spodní Slunce září pro rod Ránů, vládnoucí do roku 1951, horní Měsíc pak pro část královské rodiny, kterou roku 2001 zmasakroval korunní princ Dipendra (1971-2001). Sám princ hned po hrůzném činu spáchá sebevraždu. Vlády se pak ujímá přeživší Dipendrův bratr Gjánéndra (*1947).

Africké království Benin, existující mezi roky 1440 až 1897, ukazuje na červené vlajce sekání hlavy. Odkazuje pravděpodobně na krále Agadžu vládnoucího v letech 1708 až 1728. Ten sice prosluje zlepšením zemědělství a rozšířením království, ale vzpoury vlastního lidu potlačuje těmi nejnelítostnějšími metodami. Dnes se na místě Beninu rozkládá Nigérie a část nové Beninské republiky. Její zeleno-červeno-žlutá vlajka ale již s krveproléváním nesouvisí.

 

Naopak vlajka nizozemské provincie Frísko ve vás vyvolá až něžné úvahy. „Srdíčka" značí sedm fríských zemí existujících mezi 8. až 14. stoletím. Sama vlajka má kořeny již v 11. století.