ECHOOO

Žila: 1553-1615

Milenci: potvrzených 6, odhaduje se mnohem více.

Zajímavost: údajně spala se svým bratrem.

Markéta z Valois je u nás mnohem známější pod přezdívkou, kterou pro ni vymyslí její tři starší bratři, jako královna Margot. 

Otec, francouzský král Jindřich II. Francouzský (1519-1559), jí umírá v šesti letech. Na oslavu míru se Španělskem a toho, že se Margotina starší sestra Alžběta provdá za španělského krále Filipa II. a Margotina teta Markéta za vévodu Emmanuela-Filiberta Savojského, se konal turnaj. Při souboji krále s velitelem skotské gardy Gabrielem Montgomerym dojde k tragédii. Jindřichovi z Montgomeryho přelomeného dřevce vletí třísky do oka a 10. 7. 1559 král umírá. Snad kvůli brzké ztrátě otce měla Margot později poněkud lehkovážný vztah k mužům.

Když bylo Margot šestnáct let byla považována za nejkrásnější dívku u královského dvora. Na trůně se střídají její bratři, za druhého, mladšího Karla, vládne jejich matka Kateřina Medicejská (1519-1589) jako regentka. Margot zatím roste do neobyčejné krásy a její vzhled opěvují slavní básníci té doby Ronsard a Brantôme. Margot má velmi blízký vztah se svým bratrem, Jindřichem z Anjou (1551-1589). I on si všimne, že jeho sestra se proměnila v ženu. A začne v něm klíčit zakázaná láska a chtivost! Prý se mu podaří zatím nezkušenou Margot svést — částečně proto, že se prý chce v těchto věcech „dovzdělat"! O svém nezákonném vztahu napsala i ve svých "Pamětech".

Margot údajně udělá tu chybu, že se s nezákonným incestem svěří svému zpovědníkovi, a ten nehledě na porušení zpovědního tajemství hned za tepla tuto skandální novinu šíří dál. „Královské dětí spolu spí!" šíří se desítkami zděšených úst po panství. Ať je to pravda či nikoliv, Jindřich musí pryč od dvora. Odjíždí bojovat do války proti hugenotům. Místo Margotina oblíbence zaujme další Jindřich, a to vévoda Jindřich de Guise (1550-1588). Markéta a Guise se stávají milenci.

 

Chtějí se vzít, ale matka tomu nepřeje, ani její bratr a francouzský král Karel IX. (1550-1574). Margotin bratr Jindřich d'Anjou asi trochu žárlil, že jeho sestra dala de Guisemu přednost před ním a 25. června 1570 Markétiny plány prozradí králi Karlovi. Proto si král zavolá svoji sestru. Karel IX. občas trpěl záchvaty vzteku a Kateřina Medicejská mu vysvětlila vztah jeho sestry s vévodou de Guise tím způsobem, 

že to musel považovat za ohrožení svého trůnu. V místnosti byl pouze on, Kateřina Medicejská a Margot. Hádka se dramatizovala. Karel a Kateřina měli na Margot takový vztek, že se na ni vrhli a zbili ji do bezvědomí. Kateřině pak trvalo přes hodinu, než opravila stopy po boji na šatech, aby se Margot bez zbytečného rozruchu mohla vrátit do svých pokojů. Jindřich de Guise z obavy o svůj život narychlo bere nohy na ramena a urychleně se ožení s Kateřinou de Cleves, princeznou de Porcien, aby popřel podezření, že se chce přes Margot stát francouzským králem. Násilné smrti ale stejně neujde — jeho vraždu si objedná Margotin bratr Jindřich z Anjou. Mezitím Kateřina Medicejská začne dceři vybírat ženicha podle svého gusta. Provdá Margot za hugenota Jindřicha Navarrského. Je to přece skvělá příležitost! Margot je sice katolička, ale ten sňatek se dá chápat jako smíření katolíků a hugenotů ve Francii! Margot se to ani trochu nelíbilo, protože Jindřicha Navarrského znala už od dětství, ale co mohla dělat? Rozhodla se alespoň co nejhůř zapůsobit na budoucí tchýni Janu d'Albert, která se synem přijela do Paříže o sňatku vyjednávat. Jenomže Jana d'Albert 10. června 1572 zemřela na souchotiny. Pochopitelně, vyskytly se pomluvy typu, že ji po podepsání svatební smlouvy Kateřina Medicejská nechala otrávit, ale nic z toho se nezakládá na pravdě. 21. července se konečně setkal Jindřich Navarrský se svou snoubenkou. Líbila se mu... Nicméně pro svatbu potřebovali dispens od papeže, protože byli příbuzní. Jenže papež Řehoř XIII. váhal, jestli tento sňatek má povolit. Jeho váhání se však nezamlouvalo králi Karlu IX. a proto celou záležitost vyřešil po svém. Svatba byla ohlášena na 18. srpna 1572 a nečekalo se na papežovo povolení. Margot se cítila bídně. Její milovaný de Guise je ženatý a ona se má provdat za toho venkovana Jindřicha Navarrského! Ani za nic. Proto se vzepřela. Došlo k divoké scéně mezi ní, matkou a bratrem králem. Margot ovšem nezvítězila a musela si připravovat svatební šaty. Svatba se měla konat v katedrále Notre-Dame. Jenomže Jindřich Navarrský jako hugenot odmítnul vstoupit dovnitř a zúčastnit se katolické mše. Čekal proto na schodech venku a Margot tam šla sama. Po mši se na schodech před katedrálou konal svatební obřad. Když jí kardinál de Bourbon položil tradiční otázkou, neodpověděla. Kardinál znovu zopakoval dotaz, zda si bere za manžela Jindřicha Navarrského. Margot opět nic. Nakonec Karel IX., který stál za ní, ztratil trpělivost, zatahal ji za cop a donutil přikývnout. V Louvru se pak konal velký ples. Ještě při svatebních oslavách se přihodilo něco, co si historie zapamatuje jako "Bartolomějská noc". V noci z 23. a na 24. srpna 1572 začali v Paříži katolíci vyvražďovat hugenoty, kteří tam přijeli s Jindřichem Navarrským. Byl to snad největší masakr kvůli náboženství v historii. Sám Jindřich Navarrský byl Kateřinou Medicejskou a Karlem IX. přinucen přestoupit na katolictví. 

 

Nešťastně a nedobrovolně provdaná Margot si najde dalšího milence, jímž je Hyacint Bonifác de La Mole (1526-1574), podivný a na ni velice starý muž — bylo mu už 44 let a v 16. století tento věk představoval práh staroby... Ale Margot to nevadilo. Tento muž byl však velice zvláštní. Pravda, byl elegantní, krásný, ale když se rozzlobil, měl velice zvláštní zvyk. Pojídal péra ze svého klobouku! De La Mole také třikrát denně chodil na mši. Věřil tomu, že když bude chodit na mše, budou mu odpuštěny všechny jeho hříchy. Král Karel IX. se tomu smál, a dokonce se smíchem říkával: „Tomu, kdo by chtěl napsat seznam La Molových smilstev, stačilo by spočítat mše, kterých se zúčastnil." Jindřichovi Navarrskému ani trochu nevadily nevěry jeho manželky, sám také rozhodně nežil jako mnich. Ti dva si rozhodně neměli co vyčítat. Milenec La Mole je nakonec popraven kvůli chystanému spiknutí, ve kterém má prsty i její manžel. A Margot měla opět nového milence. Jmenoval se Louis de Clermont Bussy d'Amboise (1549-1579) a byl to arogantní rváč, který se řadil mezi oblíbence krále Jindřicha III. Mezitím se ale vrátí Jindřich, smilný Margotin bratr, a její milenec se mu příliš nezamlouvá. Milenec proto musí urychleně odjet, ale i on je později zavražděn. Když se o tom Markéta dozvěděla, pouze si prý povzdechla: „Nebyl v tomto století nikdo jeho pohlaví a kvalit, kdo by se mu podobal udatností, laskavostí a duchem."

A Margotin manžel? Její milence toleruje, stejně jako ona jeho milenky. Je to bratr Jindřich, který jí nespoutaný život vyčítá a veřejně ji zostuzuje. V posteli za svůj život skončí údajně ještě se zrzavým toskánským vyslancem Cavrilacem. 

Spřátelili se tak důvěrně, že s ním Margot otěhotněla a v Bridoré porodila syna. Dítě mělo být dáno na kojení do blízké vesnice, ale protože ho tam nesli v zimě a mrazu, ohluchlo a nikdy nemluvilo. Kvůli sporům se svým bratrem, bývalým milencem, teď už králem Jindřichem III. a manželem Jindřichem Navarrským je nakonec zatčena a 13. listopadu 1586 převezena do nepřístupného zámku Usson. Bylo jí teprve třicet čtyři let a pro začátek si udělala ze žalářníka markýze de Canillac svého milence. Margot se v podstatě stala paní Ussonu a dokonce se jí tam začalo líbit. Našla si nové lásky mezi mladými zpěváky a kočovnými herci. A to i přesto, že tloustne a není už moc atraktivní. Dokonce začala psát své "Paměti". Margot byla nymfomankou, ale zároveň velice vzdělanou a sečtělou ženou. Manžel se s ní nakonec rozvádí, protože Margot není schopná dát mu dědice. 17. prosince 1599 bylo jejich manželství prohlášeno za neplatné. Jindřich, v tu dobu již francouzský král Jindřich IV., udělil Margot na její žádost titul vévodkyně z Valois. Margot se sice znovu vdávat nechtěla, ale Jindřich IV. to udělat musel. Oženil se s Marií Medicejskou. Začátkem července 1605 Margot opustila Usson a odjela do Paříže. Po třiadvaceti letech, 26. července 1605, se po dlouhé době setkali Jindřich IV. a Margot. Oba museli úžasem zkoprnět. Margot velmi ztloustla (dokonce nemohla projít některými dveřmi) a ani Jindřich už nebyl nejmladší (měl už úplně bílé vlasy a tvář samou vrásku). 

Jindřich IV. byl zavražděn atentátníkem Ravaillacem 14. května 1610. Teď už byla řada jen na Markétě. Několikrát se nachladila a onemocněla, ale vždycky se uzdravila. Ale během zimy 1614-1615 byla její nemoc horší než kdykoliv předtím. 27. března 1615 v jedenáct hodin večer zemřela. Bylo jí 62 let. Její ostatky byly uloženy v Saint-Denis, do kaple, kterou nechala postavit její matka Kateřina Medicejská.

„Královna Margot/La Reine Margot", 1994, trailer
Hlavní role: Isabelle Adjani
 

Jedinou oficiálně nevěrnou českou panovnicí byla Barbora Cellská (1390-1451), druhá manželka Zikmunda Lucemburského (1368-1437). Toho si bere v 15 letech — Zikmundovi je 40.

Mezi její milence patří třeba Fridricha Hohenzollernský (1371-1440) nebo rakouský vévoda Arnošt Habsburský (1377-1424). Údajně měla mít přes 50 milenců!

V roce 1436 je korunována českou královnou. Později brání v nástupu na trůn vlastní dceři Alžbětě a hlavně jejímu manželovi, rakouskému vévodovi Albrechtovi V. (1397-1439).

Takové intriky ale vyžadují další a další vlivné milence. Barbora sice není tak krásná, jak bývala, má ale šarm a spoustu peněz. Ke stáru se stáhne do ústraní, usadí se v Mělníku a věnuje se alchymii a zmenšujícímu se harému.

Největší svůdnice na trůnech I., Valeria Messalina (19. 2. 2010)

Největší svůdnice na trůnech II., Kateřina Veliká (20. 2. 2010) 

Největší svůdnice na trůnech III., Alžběta I. Anglická (22. 2. 2010)