ECHOOO

Zajímavosti a záhady kolem nás

Čtvrtek, 11.02.2010

"Paukenschlag": vylodění Němců v Kanadě? - Historie
pridej.cz
 
„Prokrista, co tady dělají německé zápalky?" diví se obezřetná uklízečka, která okamžitě musí zalarmovat vedení hotelu. Je přece rok 1942 a na území její rodné Kanady se podle všeho pohybuje agent, vyslaný samotnou nacistickou říší zla.

Vlajka KanadyKdyž se řekne „druhá světová válka", vybaví se většině lidí dvě hlavní ohniska konfliktu — za prvé to evropské, ve kterém se potýká Německo s Velkou Británií a Sovětským svazem, za druhé to tichomořské, kde zuří nemilosrdné boje mezi Spojenými státy americkými a Japonskem. Scénář druhé světové války byl ale mnohem, mnohem složitější...
Začátek roku 1942: Admirálovy smělé plány 
Stále se ještě zdá, že německá válečná mašinérie spěje ke slavné nadvládě nad polovinou planety. Evropa, kromě Sovětského svazu a Velké Británie, klečí před Hitlerem na kolenou, stejně jako sever Afriky. Situace je nadmíru vážná. Je evidentní, že další průběh války do značné míry závisí na tom, jak zdařile budou USA zásobovat britské a ruské přístavy potravinami, zbraněmi i nadějí...
„Proklatě! Stůj co stůj musíme vyčistit prostor Atlantiku!" nedává spát německému admirálovi Karlu Dönitzovi (1891 — 1980). Ze své pozice velitele říšského ponorkového loďstva proto rozkazuje: „Podnikat útoky již u samotných břehů USA a Kanady... Poslat ke dnu všechna ta nákladní i bojová plavidla... A když to bude možné, vysílat naše muže na samou americkou pevninu!"
Admirál Karl Dönitz
 
Jaro 1942: Pomoc v ohrožení
Dönitzova následná operace, nazvaná Paukenschlag (Úder bubnu), postupně nabírá spád.
Na dohled od kanadských břehů klesá ke dnu 48 lodí. Kanada Pozn. 1, která vstoupila do druhé světové války okamžitě 10. září 1939, přitom přes Atlantik posílá dvojnásobné množství potravin a zbraní než USA. „Za prvé tři měsíce se do evropských přístavů dostalo o 30 % méně zásilek než koncem loňského roku!" hodnotí nepříjemnou situaci tehdejší kanadský premiér William Lyon Mackenzie Kong (1874 — 1950). Právě on uprostřed jara, za podpory amerického kolegy Franklina Delano Roosevelta (1882 — 1945), rozehrává zajímavý plán...

3. května 1942: Mimořádný úkol
„Využijeme naše zlaté rezervy," padá během zasedání vlády v Ottawě návrh, „a na poloostrově Gaspé (strategickém místě v zálivu sv. Vavřince — pozn.) vybudujeme opevněný val včetně přístavu, který se stane hnízdem pro naše protiponorkové akce."
Mezitím se o tisíce kilometrů dál ale také dějí nadmíru zajímavé věci! V Němci okupovaném francouzském přístavu St. Nazaire se zrovna na vyplutí chystá flotila pěti nacistických ponorek. Ta bude mít pod velením kapitána Ernsta Vogelsganga mimořádný úkol. Zní následovně: „Po dosáhnutí Ameriky zaútočte na klíčová místa v kanadské pobřežní obraně."
Aby toho nebylo málo, v tom samém čase se admirál Dönitz dostavuje do Hitlerova hlavního stanu, kde neskrývá své nadšení: „Můj Vůdce, Paukenschlag se vyvíjí nad očekávání dobře... není daleko den, kdy německý voják vstoupí na pevninu amerického kontinentu!"
10. června 1942: Pobřeží v plamenech
Operace „Paukenschlag“Nadšení Hitlerových námořníků se přibližuje samému vrcholu. Nejenže jedna z Vogelsgangových ponorek, konkrétně U-553, v rychlém sledu potápí nákladní lodě Nicoya a Leto, Němcům se dokonce daří „nahlodat" Kanaďany právě budovaný pevnostní val. Podle dobové zprávy přesně mířené torpédo „dokonale zničilo základy rodícího se přístavu".
Zkáza na poloostrově Gaspé představuje pro Kanaďany tvrdý zásah, zvláště je ničí po psychické stránce. Německý triumf totiž záhy následují propagandistické a řádně přibarvené aktuality, které v nacistickém tisku hlásají: „Americký kontinent v plamenech! Jak dlouho bude ještě odolávat americká pevnost?" 

13. — 17. června 1942: Rybáři střeží pevninu
Aniž to prostí občané Třetí říše mohou tušit, jejich krajané, dosud ukrytí v dusivých útrobách ponorky U-584, právě vystupují na pevnou zem! Stává se tak stovky kilometrů jižně od epicentra útoků u poloostrova Gaspé. Tentokrát se němečtí špioni vyloďují v samém srdci USA. Odvážlivci jsou celkem čtyři. Bohužel pro ně, jen pár minut po jejich infiltraci na newyorském Long Islandu jsou odhaleni pohotovými americkými rybáři. Ti den nato v deníku New York Times emotivně líčí: „Bylo půl jedenácté večer, těsně po soumraku... když se — z ničeho nic — vyloupla čtveřice chlapíků, na první dojem docela obyčejných... Jenže pak jeden z nich, skoro šeptem, promluvil. A my, byli jsme od něj jen pět kroků, slyšeli jeho čistou, odporně bezchybnou němčinu!"

Od newyorské „senzace" uplynou pouhé čtyři dny a na subtropické Floridě se na tamní Ponte Vedra Brach pod rouškou noci opět vyloďují přesně čtyři němečtí agenti. U-boatA zase mají smůlu! Tentokrát totiž padnou přímo do náruče hlídkující pobřežní stráže. „Požadujeme šest trestů smrti a dva tresty doživotí," zazní vzápětí rozsudek narychlo svolaného válečného soudu nad osmi nepřátelskými agenty. Takový ortel zní po celém spojeneckém světě jako oslavná fanfára.

Léto 1942: Černé dny kanadské flotily
Zatímco v Evropě začíná klíčová etapa války (28. června je rozpoutána německá ofenziva na sovětský Krym, Kavkaz a Stalingrad), v zálivu sv. Vavřince Pozn. 2 se potápí jedna kanadsko-americká naděje za druhou... Jako černý den kanadské flotily pak může být vyhlášen 27. srpen 1942, kdy německé ponorky U-517 a U-165 posílají ke dnu transportní loď Chatham, která převáží 562 vojáků. Desetina z nich se po útoku německého torpéda utopí.
Když se daří, tak se daří... Od potopení Chathamu uplyne jen pár desítek hodin a velitel U-515 Paul Hartwig udílí rozkaz k dalšímu útoku. „Lovná zvěř" — tentokrát kanadský tanker Donals Stewart — hned po prvním zásahu torpédem vzplane tak, že ohnivé divadlo je vidět na 100 kilometrů daleko! Celá Kanada je v šoku. A to ještě netuší, že to nejděsivější teprve přijde...

Ráno 14. října 1942: Na záchranu není čas
„Bože, mé dodnes nezahojené srdce bylo během chvíle roztrháno na kusy. Všude kolem naříkající matky a děti... A já jim nesměl pomoci... Musel poslechnout rozkaz a hnát se za tou zlotřilou ponorkou," vzpomíná na osudné ráno svého života kanadský poručík James Cuthbert. U-boatJako velitel kapesní bitevní lodě Grandmére má původně zajistit bezpečí parníku Caribou na jeho cestě do australského Sydney... První předzvěst zkázy se objevuje přesně v 11.28 hodin, kdy radista bitevníku dostává echo o zvýšeném výskytu ponorek v oblasti jejich plavby. „Bum, bum." Tři minuty nato zaduní v bezprostřední blízkosti plavidla výbuchy, následované mohutným gejzírem vody. Ano, parník Caribou dostal plný zásah a rychle klesá ke dnu a s ním i jeho 237 vesměs civilních pasažérů. Pro 101 z nich se ledové hlubiny stanou hrobem, a to jen proto, že kanadské velení si místo záchranné akce umane pronásledovat útočníka — německou ponorku U-69. Náhlá akce ovšem končí neúspěšně.

9. listopadu 1942: Selhání Dönitzova esa
Zatímco v Evropě se schyluje k veledůležité bitvě u Stalingradu, na kanadském poloostrově Gaspé se objevuje docela přehlédnutelný třicátník. Má útlou, šlachovitou postavu, nijak zajímavé rysy ve tváři... Že by se mohlo jednat o eso z Dönitzova rukávu? O tom by mohly vypovídat snad jen jeho pronikavé oči, které upoutají pozornost recepčního v hotelu, nacházejícího se přímo v přístavním městečku Gaspé. „Jeho slabý, sotva znatelný cizí akcent mě značně zaujal," uvede později recepční. Nejprve vysílá uklízečku na průzkum pokoje, jenž patří tajemnému hostovi. Poté, co v něm nalezne podezřelé zápalky, zalarmuje policii, které už jsou v patách tajné služby.
„Jméno zadrženého: Werner von Janowski... Důvod zadržení: potvrzené podezření ze špionáže." Tento protokol bude mít pro německého admirála Dönitze, potažmo jemu dočasně podřízené složky říšské tajné služby, dalekosáhlý efekt. „Do odvolání se stornuje vysílání agentů na území Kanady a USA," rozhoduje Dönitz.

Attack U-boat in the Atlantic
Attack U-boat in the Atlantic  (kliknout pro větší obrázek)

Zima 1942 — 1943: Námořníci na suchu
Jak u Stalingradu dochází k obratu v dějství druhé světové války, pohasínají i ambice nacistů na druhé straně Atlantiku. Útoky jejich ponorek jsou čím dál méně časté.
Pozvolnou cestu k německé zkáze tehdy pěkně ilustruje příběh, který se odehrává v zajateckém táboře v Bowmanville, v kanadském Ontariu. „Poručíku Otto Kretschmere, připravte se na velký den, který nastane 30. března." Tato náhodně zachycená zprávička na motáku úplně stačí k tomu, aby se táborová služba a následně i kanadská rozvědka dozvěděly o připravovaném útěku 30 nacistů (vesměs námořníků z ponorek) z tábora. Kdyby akce vyšla, byla by z toho ošklivá, německou propagandou snadno zneužitelná šlamastyka. Kdyby... 30. března 1943 jsou všichni aktéři plánovaného útěku zadrženi.

Duben 1943 — červen 1944: Noví vládci Atlantiku
Nebezpečí, že by došlo k vylodění Němců na severoamerickém kontinentu, je tedy zažehnáno. Ve hře jsou ještě megatuny válečného materiálu, který zkrátka musí doplout do Evropy! „Na úspěchu atlantických ponorek závisí naše konečné vítězství," uvědomuje si Dönitz. Jeho víru ale již brzy podlomí nadcházející události...
V průběhu roku 1943 se spojenci vytasí s celou řadou nových, účinných zbraní proti nepříteli. Ať už to jsou letouny B-24 Liberator, letadlové lodi poslední generace, nové verze radaru nebo vrhače hlubinných náloží a min. Hlavně už umí rozluštit německé depeše, šifrované přístrojem ENIGMA. Z Američanů se záhy stávají vládci Atlantiku, kteří se v červnu 1944 vylodí ve francouzské Normandii. Do konce války v tu chvíli zbývá už jen necelý rok...

 Operace „Paukenschlag" — německý týdeník z 25. 2. 1942
Scény z PC hry „Silent Hunter" 
Ponorkový simulátor, Operace „Paukenschlag", hudba Rammstein 
Pozn. 1:
Kanada, na rozdíl od USA, nikdy nepodnikla kroky ke své nezávislosti na britské koruně. Faktické svébytnosti se jí dostalo až v roce 1931, kdy tzv. Westminsterský status stanovil, že „...žádný zákon přijatý britským parlamentem není na jejím území platný bez výslovného schválení kanadským parlamentem." Druhá světová válka pak pro Kanadu představovala možnost, jak se vyšvihnout mezi světové velmoci, což se i jí díky štědré pomoci Evropě také podařilo. Kredit Kanady pak definitivně zpečetilo hrdinné, ale nešťastné vylodění u francouzského Dieppe 19. srpna 1942. To, co bylo původně naplánováno jako pokusná demonstrace sil, skončilo průšvihem. Narychlo a nepřesně připravená akce, které se zúčastnilo 6.070 mužů, skončila ztrátou hned dvou třetin z nich! Jejich smrt ale nepřišla vniveč. Poučení z nedostatků této akce přispělo o necelé dva roky později k fenomenálnímu vylodění Spojenců v Normandii.
Pozn. 2:
Události v zálivu sv. Vavřince tvořily za druhé světové války jen špičku ledovce. Německé ponorky pronikly i do bezprostřední blízkosti Bostonu. Z jeho pláží bylo v létě 1942 možné sledovat krátký, ale pro americký bitevník Atlanta úspěšný souboj.
Další, tentokrát o něco závažnější příběh byl napsán koncem roku 1942. Do Mexického zálivu, oplývajícího ropou, tehdy proniklo na 20 nepřátelských ponorek. Vedle několika útoků na pobřežní rafinerie došlo dokonce k potopení jednoho z tankerů, který se nacházel přímo v ústí řeky Mississippi.
Tak, jako „zlobili" Němci v Atlantiku, nezaháleli ani jejich japonští spojenci na tichomořské straně Spojených států. „Nechávám za sebou kalifornskou Santa Barbaru... celou olizovanou plameny!" nahlásil 23. února 1942 kapitán ponorky Nishino Kozo. Američtí záchranáři však záhy uvedli vše na pravou míru. Prvnímu a zároveň poslednímu japonskému útoku na kontinentální USA totiž padla za oběť pouhopouhá jedna ropná nádrž.

Zdroj: History revue, 2/2010

Podobné články: Zkáza lodi Wilhelm Gustloff (22. 1. 2010)

Ohodnoťte příspěvek 1 1

pridej.cz Přidat.eu záložku!
Autor: frohlich Autor 11. února 2010, 23:59

Komentáře

Rádo se stalo... (Autor - Mail - WWW) Vloženo 12.02.2010, 23:16:21
... a potěšení na mé straně :-) Také děkuji.

super (wlacho - Mail - WWW) Vloženo 12.02.2010, 19:59:16
Vdaka za clanok, o tomto som popravde nikdy nepocul!



Přidání komentáře...
Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: