ECHOOO

Zajímavosti a záhady kolem nás

Úterý, 19.01.2010

Kdo skutečně objevil Ameriku? - Historie
pridej.cz
 
Správná odpověď by měla znít - nikdo. Podle nejnovějších archeologických nálezů je totiž osídlena již dobrých 20.000 let, a to od doby, kdy prehistoričtí obyvatelé Asie přešli po tehdejším pevninském mostě a rozšířili se po obou amerických kontinentech. Na otázku, kdo Ameriku "znovuobjevil", už je odpověď složitější. S jistotou ale můžeme říci, že Kryštof Kolumbus to nebyl. Co tedy říkají nejnovější teorie?

Připomeňme si, co víme a nevíme o Kryštofu Kolumbovi. Tento dozajista mimořádně schopný mořeplavec se na cestu, která ho pro následující staletí proslavila, vydal 3. srpna 1492. V učebnicích se dočteme, že mířil do Indie a "narazil" na Ameriku. Existují ale i teorie, podle kterých plul Kolumbus k americkému kontinentu najisto — podle mapy, o jejímž stáří a pravosti se stále vedou vědecké spory. Ať tak či onak, ke břehům kontinentu nakonec nedorazil. Pevnou zemi poprvé spatřil 12. října a šlo o ostrov. Byl pojmenován San Salvador, ovšem který z bahamských ostrovů to byl, je dodnes nejasné. Současný San Salvador totiž dostal své jméno až v roce 1925 ve víře, že právě on je ten Kolumbův.
Plavba Kolumba na San Salvador
 První plavba Kryštofa Kolumba do Nového světa (1492-1493)

Kolumbus a mořští červi

Do diskuze o možných ostrovech přispěl již před lety mořský biolog L. R. Crashway, a to podrobným studiem zvyklostí světélkujícího mořského červa, známého pod jménem Odontosyllis Tento červ při rozmnožování vypouští na hladinu moře proudy světélkujících sekretů. Crashway zjistil, že se tito červi množí každou noc před čtvrtou měsíční čtvrtí. Taková noc podle Crashwaye nastala den před objevením Ameriky, tedy 11. 10. 1492. A právě tehdy bylo z paluby lodí poprvé spatřeno světlo. Biolog pak prozkoumal lokality, kde se červ vyskytuje. Vyšlo mu pak, že první zemí, kterou Columbus spatřil, byl spíše Cat Island, nikoliv San Salvador, jak se obecně předpokládá.

Odontosyllis phosphorea
Odontosyllis phosphorea
Ať už ale uviděl jakýkoli ostrov, stále nešlo o americkou pevninu v pravém slova smyslu. A to ani když objevil severovýchodní pobřeží Kuby a severní břeh ostrova Hispaniola (Haiti). Přesto může být až do dnešních dnů za objevitele Ameriky považován — po jeho odvážné plavbě totiž následovala celá řada dalších, na jejichž konci bylo nejen zmapování nového kontinentu, ale i jeho kolonizace.
Vikingové — báje nebo skutečnost?

S poněkud fantastickou teorií, která spojuje Kryštofa Kolumba s Vikingy, kteří snad objevili Ameriku dávno před ním, přišel světoznámý etnograf Thor Heyerdahl. Podle něj v žilách Kolumba kolovala vikingská krev — a právě díky znalostem plavby přes Atlantik, zděděným po předcích, zvládl všechna úskalí riskantní výpravy. Historikové se na tento nápad dívají spíše s úsměvem, než se zájmem, což se ovšem nedá říci o roli samotných Vikingů v objevování Ameriky. Obecně se má za to, že skandinávští Vikingové nejdříve kolem roku 980 objevili a kolonizovali Grónsko a Ameriku pak odtud objevili zřejmě víceméně náhodou. Při plavbě z Grónska do Evropy byli pravděpodobně zahnáni ke břehům Labradoru v dnešní Kanadě. Syn Erika Rudého (právě ten kolonizoval Grónsko) Leif Ericsson pak kolem roku 1000 velel flotile, která objevila a pojmenovala tři země na americkém pobřeží: Helluland, skalnatou a holou zemi, což byl zřejmě Baffinův ostrov, dále Markland, pravděpodobně právě Labrador, a v neposlední řadě Vinland (Země vína nebo také pastvin, jak se dvěma způsoby překládá slovo Vinland), kde údajně nalezl dobré pastviny, hojné lesy a snad také hroznové víno, podle kterého dal zemi jméno. Vědci ovšem podotýkají, že o vinné keře v tomto podnebném pásu jít nemohlo a že si je statečný Viking spletl s ostružinami... Ericsson a jeho lidé zde měli přezimovat, a poté se s nákladem dřeva a kožešin vrátit domů.

Vikingové v Americe

Přistání Vikingů v Americe  (kolem r.1000)

Utekli před daněmi?

Zprávy, které Ericsson přivezl, inspirovaly další čtyři výpravy, z nichž největší byla expedice Islanďana Thorfinna Karlsefniho. Během tří let, které zde strávili, Islanďané obchodovali s domorodci s kožešinami, ale po několika krvavých střetech se jejich vzájemné vztahy zhoršily natolik, že seveřané museli odplout domů. Podle historiků tak vikingská kolonizace Ameriky, především Vinlandu, netrvala déle než dvě desetiletí.
Vikingská loď

Thor Heyerdhal však tvrdí něco jiného. Podle něj a jeho švédského kolegy, odborníka na mapy Pera Lillienstroma, na začátku 11. století odpluly tisíce Vikingů do Vinlandu, aby se vyhnuli placení daní v rodné zemi. Ve Vinlandu pak založili dosud neznámé království, které zaniklo až o čtyři století později. Žádné důkazy však o tom neexistují. Jinak se však o přítomnosti Vikingů v předkolumbovské Americe nepochybuje. V roce 1960 byly na severu Newfoundlandu na místě zvaném L´Anse aux Meadows objeveny stopy vikingského osídlení, dosud však není jednoznačně určeno, zda právě toto místo je bájným Vinlandem. Dalším důkazem o přítomnosti seveřanů v Americe by měla být i pergamenová mapa Evropy, Severní Ameriky, Grónska a Newfoundlandu.
Vikingská mapa
Vikingská mapa Viz. pozn. 1 — nejstarší mapa zachycující pobřeží Ameriky (asi 1440)

Polynésané, brambory a kuřata

O spojení Ameriky s Polynésií byl přesvědčen především Thor Heyerdhal, který se již krátce po druhé světové válce snažil dokázat, že do Tichomoří dopluli v předkolumbovských časech jihoameričtí indiáni — a sice vlastní plavbou na balzovém voru Kon Tiki. Antropologové a genetici se této teorii spíše smáli... Velikonoční ostrovNedávný výzkum ovšem prokázal, že podobná cesta se nejspíš uskutečnila, i když v opačném gardu: Polynésané, pravděpodobně ti z Velikonočního ostrova, navštívili jihoamerické pobřeží dlouho před Evropany. Prokázal to tým vedený Elizabeth Matisoo-Smithovou z University of Auckland a jako důkaz předložil kuřecí kosti. Ty byly objeveny na chilském poloostrově Arauco v lokalitě El Adrenal-1 a pomocí radiouhlíkové metody datovány do doby mezi roky 1321 až 1407. A co nejdůležitější, genetické analýzy těchto kostí prokázaly, že kuřata byla téměř identická s kuřaty z Velikonočního ostrova. Fakt, že v genech jihoamerických indiánů zatím nikdo nenalezl důkaz o míšení krve s Polynésany, vysvětlují historikové tím, že se Polynésané obrátili na cestu zpátky, když našli pobřeží osídlené.
Další důkaz o tom, že Polynésané dopluli do Ameriky dávno před Kolumbem, přinesla botanika. Jsou jím sladké brambory — bataty (Ipomoea batatas). Botanikové zjistili, že tato základní rostlinná potrava společná všem polynéským ostrovům pochází původně z Jižní Ameriky. Buď Polynésané vykonávali okružní plavby a vraceli se se sladkými bramborami, nebo je do Tichomoří přivezli indiáni. Nějakým způsobem se tato plodina dostala v období mezi lety 400 a 700 n. l. z Jižní Ameriky do Polynésie, přičemž odborníci tvrdí, že ptáci ji přenést nemohli.
Číňané na obřích korábech
V poslední době se vynořují nepřímé důkazy o tom, že Ameriku před Kolumbem "objevili" také Číňané. Víme, že na přelomu 14. a 15. století brázdily oceány čínské lodě, a víme také, že zakotvily u břehů Indonésie, vpluly do Perského zálivu a dorazily i ke břehům Afriky. A podle některých badatelů Loď admirála Čang-hodokonce obepluly mys Dobré naděje a přes Atlantik se dostaly až ke břehům Ameriky. Šlo o výpravy vedené eunuchem Čang-hoem, přičemž ta poslední proběhla v letech 1421 až 1423. Poté byly tyto zaoceánské výpravy z vnitropolitických důvodů zastaveny. O tom, že čínská flotila dorazila až do Karibského moře a dokonce na pobřeží Kalifornie je přesvědčen vysloužilý britský námořní kapitán Gavin Menzies (*1937). Svědčí o tom například vraky čínských lodí u břehů Austrálie a v Karibiku, stejně jako existence tzv. "tajných portugalských map", podle kterých se na svých cestách řídil Kolumbus. Podle Menziese poskytl Portugalcům Čang-hoovy mapy italský cestovatel Nicolo da Conti, který snad cestoval na některé z Čang-hoových lodí.
Srovnání velikosti lodi z flotily admirála Čang-ho s Kolumbovou lodí Santa Maria hovoří samo za sebe...
Na pobřeží pak dokonce měli Číňané zakládat osady a mísit se s domorodým obyvatelstvem. To však bylo zanedlouho vyhubeno i s míšenci a potomky Číňanů Španěly, takže se žádný genetický důkaz pro tuto teorii nemohl zachovat — alespoň podle Menziesovy teorie. Na dně americké řeky Sacramento se nedávno našla středověká čínská džunka. Čínští odborníci zjistili, že úlomky dřeva jsou z jehličnanu ketelerka, který roste v Číně, nikoli však v Americe! Dřevo pocházelo asi z roku 1410. U řeky se navíc dochovaly zbytky kamenné vesnice s čínskými prvky. V jazyce kalifornských indiánů se údajně vyskytují stopy čínštiny. Historikové jsou k Menziesovým závěrům mírně skeptičtí, nikdo ale možnost čínských plaveb do Ameriky nevylučuje. Především proto, že čínská flotila disponovala mnohem většími plavidly, než na jakých učinil Kolumbus svůj světový objev. Už v roce 1962 se podařilo archeologům objevit v místech bývalé mingské loděnice sloup kormidla jedné z Čang-hoových lodí. Byl dlouhý 12 m. Když byly propočteny proporce lodi s kormidlem těchto rozměrů, vyšlo lodním konstruktérům, že loď musela být dlouhá 150 až 160 metrů! Ty evropské měly obvykle jen 30 metrů délky. Číňané předběhli Evropu i v konstrukci lodních trupů, rozdělených vodotěsnými přepážkami na jednotlivé komory. Taková loď se udržela nad hladinou i poté, co v jejím trupu vznikla díra. Trupy Čang-hoových korábů měly až třináct vodotěsných oddělení. Evropané začali stavět podobně dělené lodní trupy až v polovině 19. století na základě informací právě z Číny. Závěr tedy zní: Číňané byli schopni do Ameriky doplout. Zda se tak opravdu stalo, zatím nevíme.

Zbožný mnich a Egypťané

Podle některých badatelů bychom měli objevení Ameriky datovat mnohem hlouběji do minulosti. Například profesor dr. Barry Fell z Harvardovy univerzity tvrdí, že Atlantský oceán přepluli již staří Egypťané. Domnívá se tak na základě podobnosti jazyků některých indiánských etnik a egyptských slovních základů. Že je taková plavba možná, to experimentálně potvrdil Thor Heyerdahl. Vor Ra II25. května roku 1969 vyplul z marockého pobřeží na člunu, zhootveném z papyru a pojmenovaném po egyptském bohu Slunce — Ra. Po 54 dnech musel plavbu v bouři vzdát — měl za sebou 5.000 km! V roce 1970 pak experiment zopakoval s odlišně konstruovaným člunem Ra II a podařilo se mu dosáhnout břehů Barbadosu a zdolat více než 6.100 km. Je ale nutné poznamenat, že žádné důkazy o přítomnosti středomořských národů v předkolumbovské Americe nebyly nalezeny. Stejně tak nikdy nebyla potvrzena teorie o tom, že břehů Ameriky dosáhl již v 6. století irský mnich Brendan. Spekulace se vynořily na základě objevu spisu Navigatio Sancti Brendani, který byl sepsán nejspíš ve století desátém. Líčí se v něm cesta horlivého mnicha až ke břehům Ameriky. Většina badatelů se ale domnívá, že jde o ryzí fabulaci.

——————————————————

Pozn. 1:                                                                                                 Vor Ra II

Spory o nejstarší mapu Ameriky

Vikingská mapa, zobrazující východní pobřeží Kanady, nedává vědcům spát už přes půl století. Drobný kus pergamenu o rozměrech 24 x 81 cm, uprostřed přeložený, takže přesně zapadl do knihy Historia Tartorum, koupil v roce 1958 za tehdy závratný jeden milion dolarů finančník Paul Mellon a věnoval jej Yaleově univerzitě, aby jej důkladně prozkoumala. O stáří rukopisu žádné pochyby nevznikly, knihu napsal anonymní středověký písař kolem roku 1440. Vědcům šlo ale především o mapu, která — pokud je pravá — přináší nezvratný důkaz o přítomnosti Vikingů v Americe. Stáří pergamenu, na němž je mapa zakreslena, bylo radiouhlíkovou metodou určeno poměrně přesně — pochází z doby kolem roku 1434. Složitější to ovšem bylo s inkoustem. Katherine Brownová a Robin Clark z londýnské University College provedli jeho analýzu a odhalili přítomnost oxidu titaničitého TiO2, tzv. anatastu. Ten se ale stal běžnou součástí inkoustů až ve dvacátých letech 20. století. Podle Clarka je tak mimo vší pochybnost, že mapa nemohla být zakreslena v 15. století.

Chemička Jacqueline S. Olinová ze Smithsonianského institutu je však přesvědčena, že inkoust je pravý a pochází z první třetiny 15. století. Experimentálně prokázala, že inkoust vytvořený ze středověkých surovin, zejména tzv. zeleného vitriolu, může vybudit růst krystalků anatasu přirozenou cestou, což vysvětlovalo jeho přítomnost ve středověkém inkoustu. Spor o mapu by mohly rozhodnout ještě díry po červech, ovšem i ty se dají padělat. Stále více odborníků je však přesvědčeno, že falzifikátor by musel být mimořádně zručný a že mapa Vinlandu je pravá.

 

Zdroj: 21. století EXTRA, podzim 2009

Související články: Kolumbus nebyl první (29.08.2007)

                                    Kde je pohřben Kryštof Kolumbus? (18.11.2007)

 

 

 


Ohodnoťte příspěvek 0 0

pridej.cz Přidat.eu záložku!
Autor: frohlich Autor 19. ledna 2010, 22:28

Komentáře



Přidání komentáře...
Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: