Úterý, 19.01.2010
Kdo skutečně objevil Ameriku? - Historie
Kolumbus a mořští červi
Do diskuze o možných ostrovech přispěl již před lety mořský biolog L. R. Crashway, a to podrobným studiem zvyklostí světélkujícího mořského červa, známého pod jménem Odontosyllis. Tento červ při rozmnožování vypouští na hladinu moře proudy světélkujících sekretů. Crashway zjistil, že se tito červi množí každou noc před čtvrtou měsíční čtvrtí. Taková noc podle Crashwaye nastala den před objevením Ameriky, tedy 11. 10. 1492. A právě tehdy bylo z paluby lodí poprvé spatřeno světlo. Biolog pak prozkoumal lokality, kde se červ vyskytuje. Vyšlo mu pak, že první zemí, kterou Columbus spatřil, byl spíše Cat Island, nikoliv San Salvador, jak se obecně předpokládá.
S poněkud fantastickou teorií, která spojuje Kryštofa Kolumba s Vikingy, kteří snad objevili Ameriku dávno před ním, přišel světoznámý etnograf Thor Heyerdahl. Podle něj v žilách Kolumba kolovala vikingská krev — a právě díky znalostem plavby přes Atlantik, zděděným po předcích, zvládl všechna úskalí riskantní výpravy. Historikové se na tento nápad dívají spíše s úsměvem, než se zájmem, což se ovšem nedá říci o roli samotných Vikingů v objevování Ameriky. Obecně se má za to, že skandinávští Vikingové nejdříve kolem roku 980 objevili a kolonizovali Grónsko a Ameriku pak odtud objevili zřejmě víceméně náhodou. Při plavbě z Grónska do Evropy byli pravděpodobně zahnáni ke břehům Labradoru v dnešní Kanadě. Syn Erika Rudého (právě ten kolonizoval Grónsko) Leif Ericsson pak kolem roku 1000 velel flotile, která objevila a pojmenovala tři země na americkém pobřeží: Helluland, skalnatou a holou zemi, což byl zřejmě Baffinův ostrov, dále Markland, pravděpodobně právě Labrador, a v neposlední řadě Vinland (Země vína nebo také pastvin, jak se dvěma způsoby překládá slovo Vinland), kde údajně nalezl dobré pastviny, hojné lesy a snad také hroznové víno, podle kterého dal zemi jméno. Vědci ovšem podotýkají, že o vinné keře v tomto podnebném pásu jít nemohlo a že si je statečný Viking spletl s ostružinami... Ericsson a jeho lidé zde měli přezimovat, a poté se s nákladem dřeva a kožešin vrátit domů.
Přistání Vikingů v Americe (kolem r.1000)
Utekli před daněmi?
Polynésané, brambory a kuřata
Nedávný výzkum ovšem prokázal, že podobná cesta se nejspíš uskutečnila, i když v opačném gardu: Polynésané, pravděpodobně ti z Velikonočního ostrova, navštívili jihoamerické pobřeží dlouho před Evropany. Prokázal to tým vedený Elizabeth Matisoo-Smithovou z University of Auckland a jako důkaz předložil kuřecí kosti. Ty byly objeveny na chilském poloostrově Arauco v lokalitě El Adrenal-1 a pomocí radiouhlíkové metody datovány do doby mezi roky 1321 až 1407. A co nejdůležitější, genetické analýzy těchto kostí prokázaly, že kuřata byla téměř identická s kuřaty z Velikonočního ostrova. Fakt, že v genech jihoamerických indiánů zatím nikdo nenalezl důkaz o míšení krve s Polynésany, vysvětlují historikové tím, že se Polynésané obrátili na cestu zpátky, když našli pobřeží osídlené.
dokonce obepluly mys Dobré naděje a přes Atlantik se dostaly až ke břehům Ameriky. Šlo o výpravy vedené eunuchem Čang-hoem, přičemž ta poslední proběhla v letech 1421 až 1423. Poté byly tyto zaoceánské výpravy z vnitropolitických důvodů zastaveny. O tom, že čínská flotila dorazila až do Karibského moře a dokonce na pobřeží Kalifornie je přesvědčen vysloužilý britský námořní kapitán Gavin Menzies (*1937). Svědčí o tom například vraky čínských lodí u břehů Austrálie a v Karibiku, stejně jako existence tzv. "tajných portugalských map", podle kterých se na svých cestách řídil Kolumbus. Podle Menziese poskytl Portugalcům Čang-hoovy mapy italský cestovatel Nicolo da Conti, který snad cestoval na některé z Čang-hoových lodí.Zbožný mnich a Egypťané
Podle některých badatelů bychom měli objevení Ameriky datovat mnohem hlouběji do minulosti. Například profesor dr. Barry Fell z Harvardovy univerzity tvrdí, že Atlantský oceán přepluli již staří Egypťané. Domnívá se tak na základě podobnosti jazyků některých indiánských etnik a egyptských slovních základů. Že je taková plavba možná, to experimentálně potvrdil Thor Heyerdahl. 
25. května roku 1969 vyplul z marockého pobřeží na člunu, zhootveném z papyru a pojmenovaném po egyptském bohu Slunce — Ra. Po 54 dnech musel plavbu v bouři vzdát — měl za sebou 5.000 km! V roce 1970 pak experiment zopakoval s odlišně konstruovaným člunem Ra II a podařilo se mu dosáhnout břehů Barbadosu a zdolat více než 6.100 km. Je ale nutné poznamenat, že žádné důkazy o přítomnosti středomořských národů v předkolumbovské Americe nebyly nalezeny. Stejně tak nikdy nebyla potvrzena teorie o tom, že břehů Ameriky dosáhl již v 6. století irský mnich Brendan. Spekulace se vynořily na základě objevu spisu Navigatio Sancti Brendani, který byl sepsán nejspíš ve století desátém. Líčí se v něm cesta horlivého mnicha až ke břehům Ameriky. Většina badatelů se ale domnívá, že jde o ryzí fabulaci.
——————————————————
Pozn. 1: Vor Ra II
Spory o nejstarší mapu Ameriky
Vikingská mapa, zobrazující východní pobřeží Kanady, nedává vědcům spát už přes půl století. Drobný kus pergamenu o rozměrech 24 x 81 cm, uprostřed přeložený, takže přesně zapadl do knihy Historia Tartorum, koupil v roce 1958 za tehdy závratný jeden milion dolarů finančník Paul Mellon a věnoval jej Yaleově univerzitě, aby jej důkladně prozkoumala. O stáří rukopisu žádné pochyby nevznikly, knihu napsal anonymní středověký písař kolem roku 1440. Vědcům šlo ale především o mapu, která — pokud je pravá — přináší nezvratný důkaz o přítomnosti Vikingů v Americe. Stáří pergamenu, na němž je mapa zakreslena, bylo radiouhlíkovou metodou určeno poměrně přesně — pochází z doby kolem roku 1434. Složitější to ovšem bylo s inkoustem. Katherine Brownová a Robin Clark z londýnské University College provedli jeho analýzu a odhalili přítomnost oxidu titaničitého TiO2, tzv. anatastu. Ten se ale stal běžnou součástí inkoustů až ve dvacátých letech 20. století. Podle Clarka je tak mimo vší pochybnost, že mapa nemohla být zakreslena v 15. století.
Chemička Jacqueline S. Olinová ze Smithsonianského institutu je však přesvědčena, že inkoust je pravý a pochází z první třetiny 15. století. Experimentálně prokázala, že inkoust vytvořený ze středověkých surovin, zejména tzv. zeleného vitriolu, může vybudit růst krystalků anatasu přirozenou cestou, což vysvětlovalo jeho přítomnost ve středověkém inkoustu. Spor o mapu by mohly rozhodnout ještě díry po červech, ovšem i ty se dají padělat. Stále více odborníků je však přesvědčeno, že falzifikátor by musel být mimořádně zručný a že mapa Vinlandu je pravá.
Zdroj: 21. století EXTRA, podzim 2009
Související články: Kolumbus nebyl první (29.08.2007)
Kde je pohřben Kryštof Kolumbus? (18.11.2007)
Ohodnoťte příspěvek 0 0
19. ledna 2010, 22:28Komentáře
Přidání komentáře...