ECHOOO

Plán výpravy byl podrobně rozpracován, k vrcholovému útoku mělo dojít 17. 5., a Britové očekávali úspěch. Již 2. 5. měli postavené první dva výškové tábory, ale 4. 5. přišla řadu dnů trvající vichřice, kdy teploměr poklesl až k -30 stupňům. Počasí a ústup z druhého výškového tábora přišly draho a vyžádaly si smrt dvou nosičů. Teprve 19. 5. bylo možné znovu obsadit již zbudované výškové tábory a zahájit postup k Severnímu sedlu. I následující dny byly dramatické. Mallory se málem zabil pádem do trhliny, a 22. 5. postupující horolezce opět zaskočilo počasí, ve kterém museli evakuovat nosiče z vyšších táborů, ve kterých docházely zásoby. Od 1. 6. je opět obsazen tábor č. IV v Severním sedle, odkud Mallory a Bruce vystoupili po hřebeni do výše 7.600 m, odkud však museli sestoupit. Na horu pokračují Norton a Semervell, kteří zbudovali tábor VI ve výšce 8.170 m. Somervell však pro příznaky výškové nemoci musel ustoupit, Norton vystoupil až do výšky 8.670 m. Sám však nemohl pokračovat, proto oba sestoupili do tábora IV.

Co tedy víme? Časně ráno 6. června 1924 vyrazili Mallory a Irvin s patnáctikilovým kyslíkovým přístrojem na zádech z tábora IV pod Severním sedlem vrcholu. Jejich kolega Noel Ewart Odell vystoupal do tábora VI, aby je odtud mohl pozorovat.

Celé dopoledne byl vrchol zahalen mlhou, až kolem poledne se mraky na chvíli roztrhly a Odell zahlédl dvě malé postavičky, jak pouhých 245 metrů pod vrcholem postupují vzhůru. Odell nepochyboval o tom, že už to nebude dlouho trvat a Everest bude zdolán. Netušil zatím, že své kamarády viděl naposledy. Vrátil se do tábora IV, kde oba horolezce marně celou noc vyhlížel. Ráno, už zneklidněn, vystoupal sám do tábora V, kde přenocoval a na druhý den se vydal oba kamarády hledat. Tábor VI byl prázdný, a tak Odell stoupal výš, dokud mu stačily síly. Pak své hledání musel vzdát a vrátil se do tábora VI, kde z přikrývek na zemi složil velké T, které mohli vidět hluboko pod ním i ostatní a které znamenalo jedinou zprávu: Žádná stopa. Malloryho a Irvina si hora nechala pro sebe. Došli až na vrchol? A co se jim vlastně stalo? Na tyto otázky nedokázal nikdy nikdo odpovědět.

V roce 1999 obletěla svět neuvěřitelná zpráva. Mezinárodní průzkumná výprava, která se vydala po stopách Malloryho a Irvina, našla Malloryho tělo 600 metrů pod vrcholem, ve výšce 8.155 metrů. Podle monogramů na oblečení a dopisu v náprsní kapse nebylo pochyb, že je to skutečně Mallory, přesto byly ještě odebrány vzorky DNA, aby definitivně potvrdily tuto skutečnost. Irvinovo tělo a fotoaparát, který by mohl vyjasnit spekulace ohledně toho, zda dosáhli vrcholu, však Everest zatím nevydal. Konečný důkaz by mohl přinést právě fotoaparát, kterým byli vybaveni, a o němž jsou současní odborníci přesvědčeni, že by vzhledem k dlouhodobému zmrazení a tehdy používané technologii, měl obsahovat vyvolatelný film. Fotoaparát se však dosud na severních svazích Everestu nalézt nepodařilo, stále tak zůstává, byť značně zúžený, prostor pro spekulace. Několik velmi nepřímých důkazů pro úspěch expedice (jako například fakt, že v roce 1999 nalezené Malloryho tělo — viz. obrázek — mělo ledovcové brýle v kapse — tedy že k osudnému pádu došlo v nočních hodinách, nebo že u sebe neměl fotografii své rodiny, kterou chtěl ponechat na vrcholu) se ji dokonce zdá potvrzovat. První takto neidealizované informace o osudu vrcholového družstva však přinesl sám Odell, který zkontroloval zásoby a zbylé věci v táborech 5 a 6. Podle jeho zjištění užívali umělý kyslík už ke spánku, v táboře navíc zanechali navigační potřeby a elektrické svítilny. Přitom stále nesli značný náklad, mj. kyslíkových lahví, které jim však jen těžko mohly k vrcholu postačit. První nepřímé důkazy, že na vrcholu Mallory a Irvine nestanuli, tak byl na světě. Další důkaz, že oba stateční průkopníci zahynuli aniž by dosáhli vrcholu, se objevil o devět let později. Byl jím nález, který učinili účastníci jedné z dalších britských výprav k nejvyšší hoře. P. Wyn Harris a L. R. Wager našli 30. 5. 1933 dvě stě metrů od prvního výšvihu cepín s vyrytými iniciálami G. L. M. — George Leigh Mallory. Poloha cepínu svědčila o tom, že Mallory a Irvine nepřekonali ani první z překážek, které by je na jejich teoretické cestě k vrcholu čekaly.

Většina zkušených horolezců se však shoduje na tom, že vybraná trasa nebyla s tehdejším vybavením zdolatelná (výbava byla příliš těžká a neohrabaná na špičkový lezecký výkon, který by v obrovské výši museli podat). Nalezení těla též prokázalo příčinu smrti — pád. Podle slavného horolezce a autora knihy Malloryho druhá smrt Reinholda Messnera se horolezci stali patrně oběťmi mlhy či tmy.

Ostatně, k této teorii dospěli i další uznávaní horolezci, kteří se problémem zabývali již před rokem 1999, kdy bylo objeveno a prozkoumáno Malloryho tělo. „... Nevrátili se, ale jak a proč zahynuli, zůstane navždy tajemstvím. Nespočetné úvahy o tom překračují hranici nepodložených dohadů. Můžeme však pokládat za jisté, že vrcholu nedosáhli. Tuto tezi potvrzuje skutečnost dokázaná později, že po cestě, kterou si nezvěstní zvolili, totiž přímo k hřebeni, je vrchol nedostupný."
(Jan Kazimierz Dorawski, Czlowiek zdobywa Himalaje, Wydawnitwo Literackie, Krakov 1957, v překladu Jaroslava Simonidese, Člověk dobývá Himálaj, Mladá fronta, Praha 1961). 

Dotaz novináře: "Proč se opakovaně snažíte o výstup na nejvyšší horu?"

Jak v minulosti shrnul Messner: „Mount Everest se nám stal metaforou nemožného a Mallory zosobněním snahy o nemožné".

Panoramatický pohled (360°) z nejvyšší hory světa a bez rizika pádu (klikněte na odkaz)