Neděle, 25.11.2007
Běda odsouzeným! - Historie
Středověk (ale, bohužel, nejen on) byl krutým obdobím lidských dějin, což potvrzují dobové zprávy městských kronik. Vynalézavost člověka v tom, jak sprovodit bližního svého z tohoto světa, neznala mezí. Děkujme Pánubohu a osudu, že nám umožnili narodit se do osvícené moderní doby (i když naši potomci za 500 let se možná při představě života v 20., resp. 21.století otřesou hrůzou, pokřižují a budou hovořit o barbarském a temném středověku). Středověk (doba rytířů) a počátky novověku (období objevných plaveb) na nás vinou dobrodružných románů a filmů působí velmi romanticky. Osobně bych v té době žít nechtěl. Demonstrujme si krutost středověku na několika zvlášť drastických způsobech popravy odsouzených na smrt.
Naražení na kůl: Tento způsob popravy je znám už z dějin starověkých národů Blízkého východu (Egypt, Mezopotámie). Jako zvlášť krutý a odstrašující trest byl přenesený do trestní praxe středoevropských národů. Městské soudy používaly tento trest jen velmi zřídka (více se v něm vyžívali drsní feudální válečníci). Poprava naražením na kůl se vykonávala tak, že delikventovi zašpičatělým dlouhým kůlem propíchli tělo zespodu od sedací části (ano, řitním otvorem), takže hrot kůlu vyšel ven z těla zády. Takto napíchnutého odsouzence postavili a nechali stát, dokud nezemřel, což někdy trvalo i 2-3 dny. Tento trest se uděloval například žhářům, kteří zapálili město nebo požár připravovali.
Čtvrcení těla: Jak už z názvu tohoto hrdelního trestu vyplývá, šlo o jeden z nejbarbarštějších způsobů popravy. Vykonávali ho tak, že kat na zemi ležícího odsouzence přivázal za nohy a ruce ke čtyřem kolíkům a potom tělo rozsekal mečem nebo širokou sekerou na 4 díly. Rozčtvrcené části těla obyčejně přibil hřeby jako výstrahu na šibenici nebo brány města. Bylo aktem zvláštní milosti, když před čtvrcením kat nejprve odťal hlavu a potom mrtvolu rozčtvrtil. Zvlášť bolestivý způsob rozčtvrcení vykonali v roce 1665 v Trenčíně na jistém zloději, který se dopustil kostelní krádeže. Byl to čin, který tehdy považovali za do nebe volající hřích. Usvědčeného zloděje popravili tak, že ruce a nohy mu přivázali ke čtyřem koním, které naráz začali pohánět na čtyři různé strany. Dva koně mu vytrhli ruce a dva zase roztrhli ostatní tělo, takže se z něho vylily všechny zakrvavené vnitřnosti.
Pochování zaživa: Tento trest se praktikoval jen zřídka. Trestali jím ženy, které usmrtily své novorozené dítě. Popravu vykonali tak, že odsouzenou položili do vykopané jámy, do hrobu, její tělo zaházeli hlínou a nakonec jí kat probodl srdce zašpičatělým kůlem. Trest mohl být zpřísněn tím, že jámu, do které odsouzenou položili, vystlali trním a hruď jí kat proklál rozžhaveným železem.
Upálení zaživa: Mezi velmi bolestivé tresty, které způsobily jen pomalé umírání popravovaného, patřilo upálení zaživa. Postihovalo především žháře, kacíře a odsouzence za čarodějnictví. Jsou známé případy, kdy soused sousedovi jen vyhrožoval, že mu zapálí dům. Za tuto výhrůžku byl odsouzen k upálení a rozsudek byl skutečně vykonán. Upálením zaživa trestali i sodomii. Jeden nešťastník při mučení doznal, že v Bavorsku sloužil jako pastýř ovcí u jistého sedláka a že tam se 2 ovcemi „páchal sodomickou nemravnost a hřích". Tohoto činu se dopustil i na 3-leté jalovici, na krávě a teleti. Později ho jeho zaměstnavatel nachytal a oznámil soudu. Nejhorší variantou upálení bylo tzv. „upálení nad pomalými plameny". Odsouzenec přivázaný ke kůlu se trápil nad mírným ohněm více jak půl hodiny a teprve až kat přiložil na hranici větší množství dřeva a vyšlehly mohutné plameny, skončilo se jeho hrozné utrpení.
Lámání v kole: Tento těžký hrdelní trest se u nás vzpomíná už ve 13.století: „Koho chytí při krádeži nebo loupeži a dokáže se to, toho ať oběsí. Koho však chytnou při loupežné vraždě, toho ať vláčí a lámou v kole." Původním účelem lámání v kole bylo tak dorasovat odsouzeného, aby co nejdéle žil a takto v hrozném utrpení pomalu umíral. Lámání v kole se vykonávalo několika způsoby. Odsouzence mohli přivázat na kolo od vozu, potom mu ruce a nohy dolámat železnou tyčí, kladivem nebo takzvaným lomihnátem. Takto doničené tělo vpletli do kola a vyložili na vysokou tyč na zastrašení a pro výstrahu. Druhý způsob lámání v kole spočíval v tom, že odsouzence položili na zem nebo na dřevěná břevna, roztáhli mu ruce a nohy a spouštěním těžkého okovaného kola lámali všechny údy. I samo lámání těla a jednotlivých údů se vykonávalo dvěma způsoby. Za akt milosti se považovalo, když se lámání začalo od hlavy, protože urychlilo smrt odsouzeného. Začalo se tak, že kat spuštěním ostré hrany okovaného kola rozbil odsouzenci spodní čelist, potom mu přesekl hrdlo, což vyvolalo okamžitou smrt, a po obrácení už mrtvého těla dolámal záda, ruce a nohy. Při lámání odspodu, tedy od nohou, se velmi prodlužovalo trápení a muky popravovaného, protože kat postupně dolámal nohy, ruce, páteř, hrudník a až nakonec přerazil krk.
Vláčení na koňském ocase: Tento způsob popravy se vykonával zřídka. Takovýto trest vyhlašovaly městské soudy nad velmi zatvrzelými a nebezpečnými zločinci. Vláčení se vykonávalo tak, že delikventa přivázali za nohy na koňský ocas a kat bezmocného odsouzence uvláčel k smrti. Při vláčení tělo odsouzence obrátili dolů zády a zátylkem, takže spodní částí lebky naráželo o kamennou dlažbu, čímž se zapříčinilo rozbití hlavy a krvácení do mozku.
Ukamenování: To vykonali tak, že nešťastníka položili na zem, ruce a nohy mu přivázali ke kolíkům a 4 katovi pomocníci mu třikrát hodili na prsa těžký kámen. Když byl popravovaný takto dodělaný, menšími kameny mu rozbili hlavu a dorazili ho.
Utopení v řece: Bylo poměrně řídkým způsobem usmrcení delikventa. Městské soudy ho používaly zejména v případech, kdy šlo o trestný čin ženy, která by si podle běžné soudní praxe zasloužila lámání v kole nebo čtvrcení. Ženy nelámali v kole, proto je v případě velmi těžkého zločinu zašili do pytle, ten zatížili kamenem a hodili do řeky. Utopení v řece se praktikovalo u žen, které se například provinily tím, že kradly v kostele či v městském špitále. Jedna z odsouzených měla poměr s nevlastním synem. Jiná, vdaná služka, měla poměr s ženatým mužem. Zatímco jeho sťali, nevěrnice byla utopena. Byla utopena také matka, která připouštěla nemravný život svých dcer nebo dokonce vědomě posílala dcery na prostituci. Jedna záletnice, která udržovala milostný poměr s více muži, byla za manželskou nevěru odsouzena k utopení a dokonce si musela sama ušít pytel, do kterého byla poté zašita a vhozena do řeky.
Takže když trestní praktiky temného středověku srovnáme s tím, co čeká současné zločince, je to jako srovnávat pohlazení hráběmi po hlavě s pohlazením od maminky. Nejhorší, co může těžké vyvrhele potkat, je letitý fešácký kriminál.
Různé způsoby tortury:
Pro větší náhled klikněte do obrázku výše
Středověké německé právo
Obávaný inkviziční tribunál
Zdroj: Holák, Ján: Beda odsúdeným, Osveta 1974
Ohodnoťte příspěvek 0 0
25. listopadu 2007, 13:46Komentáře
jujkyyyy (daduska a scarlynka - Mail - WWW) Vloženo 27.05.2008, 08:32:17
je to velmi pekne ,mysliste si ze b som to mohla pouzit na malu maturitu?
Přidání komentáře...