Neděle, 14.02.2010
Zelení vrazi - Příroda
Expedice se prodírá pralesem. Jeden z jejích členů si sundá rukavice, aby si otřel zpocené čelo. Je mu hrozné horko, a tak postupuje chvíli bez nich. Za okamžik ovšem nelidsky vyjekne. Při opatrném rozhrnování závěsu lián narazil na „ďábelskou kopřivu". Má štěstí, dotkl se jen lehce. I tak mu ruka opuchne a celé následující dva dny s ní ani nepohne. Kdyby se s ďábelskou kopřivou „pomazlil" jen o trochu déle, patrně by ho čekala smrt!
Kopřiva, která zabije koně
Rostlina: různé druhy tropických stromových kopřiv
Výskyt: v Austrálii, na Madagaskaru
Děsivá fakta: propalují kůži, mohou zabít koně i člověka
Výskyt: v Austrálii, na Madagaskaru
Děsivá fakta: propalují kůži, mohou zabít koně i člověka
Obyčejná kopřiva dvoudomá (Urtica doica) pálí. I malé dítě ví, že spadnout do porostu těchto rostlin v krátkých kalho¬tách není nic příjemného. Taková sebevětší a sebepálivější česká kopřiva je ale nic proti „drobečkovi", kterého můžete potkat v odlehlých končinách Nové Guineje. Říká se mu „ďábelská kopřiva" a už zabila několik lidí.Léky neexistují
Tyto kopřivy nemají český název. Postiženou končetinu na mnoho hodin prakticky znehybní a způsobí obrovská muka. Cestovatelé to popisují jako pocit „leptání" hlouběji a hlouběji v těle. Bezpečný není ani suchý spadlý list. Látka v této „kopřivě" obsažená je pětkrát silnější než ta, kterou znáte z českých luk a hájů. To samo o sobě by ale nezpůsobilo takové utrpení, takže se předpokládá, že rostlina obsahuje ještě jinou, dosud neznámou látku. Na zmírnění nelidské trýzně zatím neexistuje žádný lék.
Živí se našimi ostatky„Kolegyní" této zmíněné rostlinky je kopřiva Dendrocnide moroides, rostoucí v Austrálii. V bezpečí před ní není ani kůň! 
Projede-li totiž jejím porostem, má namále. Rostlina ale může zabít i člověka. Její jed po proniknutí pod kůži rychle napadá buňky, vyvolává bouřlivou imunitní reakci a ničí tkáně. Něco má však společného s naší kopřivou dvoudomou — i ji totiž využívají archeologové k vyhledávání starého osídlení — a hlavně hřbitovů a pohřebišť. S trochou nadsázky se dá říct, že kopřiva se živí starými kostrami! Látky, které zbyly v půdě po lidech, a ty z rozložených těl zvláště, jí totiž velice „chutnají". Rozklad těl totiž vytváří anorganický dusík — a kopřivy ho zoufale potřebují.
Projede-li totiž jejím porostem, má namále. Rostlina ale může zabít i člověka. Její jed po proniknutí pod kůži rychle napadá buňky, vyvolává bouřlivou imunitní reakci a ničí tkáně. Něco má však společného s naší kopřivou dvoudomou — i ji totiž využívají archeologové k vyhledávání starého osídlení — a hlavně hřbitovů a pohřebišť. S trochou nadsázky se dá říct, že kopřiva se živí starými kostrami! Látky, které zbyly v půdě po lidech, a ty z rozložených těl zvláště, jí totiž velice „chutnají". Rozklad těl totiž vytváří anorganický dusík — a kopřivy ho zoufale potřebují.Pod strom jen s kyslíkovou maskou
Rostlina: manchineel
Výskyt: Brazílie, Madagaskar
Děsivá fakta: smrtelně jedovaté plody i zbytek stromu včetně pylu
Velmi roztomilý stromek roste hojně v Brazílii. Říká se mu manchineel a prý s pomocí jeho bobulí trávila nepohodlné oběti už v 15. století Lucrezia Borgia (1480-1519). Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Prudce jedovatých bylin a stromů jsou na světě tisíce. Ale chyba lávky. Usednete-li pod krásně rozkvetlý strom a poddáte-li se v horkém poledním slunci na pět minut dřímotě, už se v krajním případě nemusíte probudit!
Z tmavě rudých květů padá drobounký pyl, podobně jedovatý, jako je jed curare, který používali domorodci do svých foukaček. 
Pokud se ho příliš nadýcháte, můžete zemřít. Může se navíc šířit dost daleko. V menší koncentraci a ne úplně čerstvý už vás sice asi nezabije, ale na pořádné přiotrávení to stále bohatě postačí. Nebezpečný je strom i mimo dobu květu. Má totiž jedovaté listy i kůru — pouhý dotyk způsobí ošklivé puchýře.
Vůně na zabití
Něco podobného se říká i o stromu kumanga, rostoucím na Madagaskaru. Domorodé historky o ptácích, kteří padají na zem z jeho větví mrtvi, jsou asi trochu nadnesené, ale, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Vůně krásných bílých květů je skutečně toxická, zvláště když se nashromáždí například v nějaké proláklině. Jednoho cestovatele prý stála tato skutečnost málem život. Jen rychlost jeho motorky, se kterou opustil zamořené území, ho zachránila. Když list kumangy spase kráva, takřka ihned umírá. Jelikož domorodci tyto stromy ze strachu pálí, když zrovna nekvetou, zbývá jich už jen pár posledních na celé planetě.
Vůně na zabití
Něco podobného se říká i o stromu kumanga, rostoucím na Madagaskaru. Domorodé historky o ptácích, kteří padají na zem z jeho větví mrtvi, jsou asi trochu nadnesené, ale, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Vůně krásných bílých květů je skutečně toxická, zvláště když se nashromáždí například v nějaké proláklině. Jednoho cestovatele prý stála tato skutečnost málem život. Jen rychlost jeho motorky, se kterou opustil zamořené území, ho zachránila. Když list kumangy spase kráva, takřka ihned umírá. Jelikož domorodci tyto stromy ze strachu pálí, když zrovna nekvetou, zbývá jich už jen pár posledních na celé planetě.
Nástroj lidské bestiality
Rostlina: bambus
Výskyt: na všech světadílech kromě Evropy a Antarktidy
Děsivá fakta: používal se k jednomu z nejkrutějších mučení v dějinách lidstva
Děsivá fakta: používal se k jednomu z nejkrutějších mučení v dějinách lidstva
Bambus je krásná dekorace a všestranný materiál pro výrobu všeho možného, od domů až po hudební nástroje. Také květina, která kvete jen jednou za zhruba 60 let. Pak rozkvete naráz celý les — a porost uhyne. A do třetice — bambus je i nejrychleji rostoucí rostlina světa. Bylo naměřeno, že dokáže vyrůst 93 centimetrů za jediný den! To j e asi 3,8 centimetru za hodinu, což je více než půl milimetru za minutu. Když vydržíte tuto nejrychleji rostoucí rostlinu na světě pozorovat hodinu, urazí víc než tři centimetry! Že na tom pořád není nic děsivého? Bambus má ale ještě jednu vlastnost — prorazí v cestě za sluncem klidně i beton! Ničemu, pokud to zrovna není žulový kámen, se nevyhýbá a za žádnou cenu nic neobrůstá...
Smrt v krutých bolestech
Není proto divu, že se brzy v Číně tato rostlinka začne používat k jedné z nejkrutějších variant mučení. Žena, obviněná v Indočíně z cizoložství, ještě před nějakými 500 lety a dost možná i později, raději spáchá ihned po obvinění sebevraždu. Mohlo by se jí totiž stát, že ji posadí pohlavním ústrojím na mladý výhonek bambusu a tak ji nechají sedět. Rostlina urazí skoro metr za den, a samozřejmě zvolí cestu nejmenšího odporu... Žena umírá v krutých bolestech druhý den. U mužů se za celou škálu prohřešků trestá stejně, akorát se jedná o anální otvor a smrt přichází později, protože střeva jsou delší a odolnější. Pokud je odsouzený položen a upevněn na několik mladých výhonků, bambus si poradí i s proniknutím kůží! Obrovský tlak rostlin nejprve ubožáka trochu nadzdvihne, ale jakmile už pouta dále nepovolí, rostlina se nemilosrdně „prokutá" skrz kůži. A pak už je to snadné, lidské tělo není beton...
Smrt v krutých bolestech
Není proto divu, že se brzy v Číně tato rostlinka začne používat k jedné z nejkrutějších variant mučení. Žena, obviněná v Indočíně z cizoložství, ještě před nějakými 500 lety a dost možná i později, raději spáchá ihned po obvinění sebevraždu. Mohlo by se jí totiž stát, že ji posadí pohlavním ústrojím na mladý výhonek bambusu a tak ji nechají sedět. Rostlina urazí skoro metr za den, a samozřejmě zvolí cestu nejmenšího odporu... Žena umírá v krutých bolestech druhý den. U mužů se za celou škálu prohřešků trestá stejně, akorát se jedná o anální otvor a smrt přichází později, protože střeva jsou delší a odolnější. Pokud je odsouzený položen a upevněn na několik mladých výhonků, bambus si poradí i s proniknutím kůží! Obrovský tlak rostlin nejprve ubožáka trochu nadzdvihne, ale jakmile už pouta dále nepovolí, rostlina se nemilosrdně „prokutá" skrz kůži. A pak už je to snadné, lidské tělo není beton...
Zabíjí konkurenci, zraňuje lidi
Rostlina: bolševník
Výskyt: především Evropa a Severní Amerika
Děsivá fakta: leptá kůži, ničí zrak, způsobuje otoky a záchvaty, je jedovatý
Myslíte si, že rostliny, které mohou vážně ohrozit vaše zdraví, jsou záležitostí pouze savan a neprozkoumaných pralesů, a že doma na louce vám žádné nebezpečí nehrozí? Šeredně se mýlíte!
Zákeřná ďábelská rostlina našeho podnebí se jmenuje bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Velkolepý je hlavně počet způsobů, kterými může škodit.
Kdo za to může? Rusové!
Pohroma začíná na Kavkaze, odkud se rostlina šíří dále. V Evropě je zaznamenán už roku 1817, a to v londýnské botanické zahradě Kew Gardens.
Lidem se nová rostlina ale brzy zprotiví. To, když unikne z oplocené zahrady a svojí obrovskou reprodukční silou (za rok porost bolševníku „urazí" až 50 metrů) zamoří okolí. Bohužel, zprávy o jeho nebezpečnosti se šíří o něco pomaleji. Proto je vysazen i u nás. Dostává se k nám zřejmě jako „danajský" dar cara Alexandra (1818-1881) knížeti Metternichovi (1773-1859), na jehož panství v Lázních Kynžvart byl bolševník roku 1862 poprvé vysazen na českém území. O 15 let později, v roce 1877, se už rozlézá, kde může. Používá svoje agresivní metody a uchytí se takřka všude. Zjara vyklíčí jako první a zabije a zadusí menší rostlinky. Zbytek odstraní tím, že pohltí až 80 procent všech paprsků, které dopadnou do jeho okolí. Příroda sama nemá proti tomuto cizímu vetřelci šanci. Lidé si nevedou o moc lépe...
Na kytku v plné polní
Současně aktuální návod na tuto operaci připomíná vojenský manuál pro manipulaci s yperitem nebo něčím podobným. „V ochranném obleku, s obličejovou maskou a respirátorem, vykopejte rostlinu i s kořeny. Rozsekejte ji na kousky, všechny do posledního spalte. Nepodaří se vám jistě vymýtit porost celý, je potřeba mnohokrát opakovat. Po zbavení se bolševníku je nutné zamořené území 10 let střežit a případné rostlinky ihned likvidovat," píše se v zahrádkářské příručce. Možná se smějete, ale k smíchu není důvod. Rostlina vás může v krajním případě oslepit, alergiky i zabít. A to i pouhé její výpary! I normální lidi, zvláště děti s citlivou pokožkou, jeho šťávy poleptají a způsobí ošklivé puchýře. Rozsáhlá zranění se hojí roky, jizvy bývají trvalé. A to všechno zákeřně: při prvním kontaktu totiž vůbec nic neucítíte, to až tak za 15 minut. To už je ale pokožka nenávratně poškozena. Pod rouškou noci je bylina škodlivá méně. Leptavé účinky šťáv totiž podporuje denní světlo.
Rostlina: bolševník
Výskyt: především Evropa a Severní Amerika
Děsivá fakta: leptá kůži, ničí zrak, způsobuje otoky a záchvaty, je jedovatý
Myslíte si, že rostliny, které mohou vážně ohrozit vaše zdraví, jsou záležitostí pouze savan a neprozkoumaných pralesů, a že doma na louce vám žádné nebezpečí nehrozí? Šeredně se mýlíte!
Zákeřná ďábelská rostlina našeho podnebí se jmenuje bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Velkolepý je hlavně počet způsobů, kterými může škodit.Kdo za to může? Rusové!
Pohroma začíná na Kavkaze, odkud se rostlina šíří dále. V Evropě je zaznamenán už roku 1817, a to v londýnské botanické zahradě Kew Gardens.
Lidem se nová rostlina ale brzy zprotiví. To, když unikne z oplocené zahrady a svojí obrovskou reprodukční silou (za rok porost bolševníku „urazí" až 50 metrů) zamoří okolí. Bohužel, zprávy o jeho nebezpečnosti se šíří o něco pomaleji. Proto je vysazen i u nás. Dostává se k nám zřejmě jako „danajský" dar cara Alexandra (1818-1881) knížeti Metternichovi (1773-1859), na jehož panství v Lázních Kynžvart byl bolševník roku 1862 poprvé vysazen na českém území. O 15 let později, v roce 1877, se už rozlézá, kde může. Používá svoje agresivní metody a uchytí se takřka všude. Zjara vyklíčí jako první a zabije a zadusí menší rostlinky. Zbytek odstraní tím, že pohltí až 80 procent všech paprsků, které dopadnou do jeho okolí. Příroda sama nemá proti tomuto cizímu vetřelci šanci. Lidé si nevedou o moc lépe...Na kytku v plné polní
Současně aktuální návod na tuto operaci připomíná vojenský manuál pro manipulaci s yperitem nebo něčím podobným. „V ochranném obleku, s obličejovou maskou a respirátorem, vykopejte rostlinu i s kořeny. Rozsekejte ji na kousky, všechny do posledního spalte. Nepodaří se vám jistě vymýtit porost celý, je potřeba mnohokrát opakovat. Po zbavení se bolševníku je nutné zamořené území 10 let střežit a případné rostlinky ihned likvidovat," píše se v zahrádkářské příručce. Možná se smějete, ale k smíchu není důvod. Rostlina vás může v krajním případě oslepit, alergiky i zabít. A to i pouhé její výpary! I normální lidi, zvláště děti s citlivou pokožkou, jeho šťávy poleptají a způsobí ošklivé puchýře. Rozsáhlá zranění se hojí roky, jizvy bývají trvalé. A to všechno zákeřně: při prvním kontaktu totiž vůbec nic neucítíte, to až tak za 15 minut. To už je ale pokožka nenávratně poškozena. Pod rouškou noci je bylina škodlivá méně. Leptavé účinky šťáv totiž podporuje denní světlo.
Mezi nejjedovatější rostliny světa patří například Cicuta maculata, rostlina vyskytující se v Evropě (v České republice ale neroste) a Severní Americe — dva gramy kořene vás zabijí do 24 hodin!
Oleandr obecný (Nerium oleander) vás zabije ještě rychleji — do několika málo hodin. A stačí k tomu dva listy.
Zahanbit se nedá ale ani rulík zlomocný (Atropa bella-donna), který roste i u nás. 10 bobulí zabije dospělého člověka.
Zdroj: Epocha, 3/2010
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Autor: frohlich
14. února 2010, 21:55
14. února 2010, 21:55Komentáře
To bafomet: (Autor - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2010, 22:02:07
Děkuji :-) Ten překlad byl pro známého v USA. Ale už jsem jej odstranil, aby zde nevznikl mylný dojem, že budu všechny články publikovat i v angličtině. To by den musel mít 30 hodin :-)
(bafomet - Mail - WWW) Vloženo 15.02.2010, 22:13:59
článek skutečně zajímavý, ale proč ta strojová en verze ?
Přidání komentáře...