ECHOOO

Sfinga v průběhu času utrpěla mnoho poškození. Je vytesána z vápencového podloží. Časem pak došlo k částečnému zasypání pískem a obroušení zasypaných částí. První pokus vykopat Sfingu se datuje do roku 1400 př. Kr., kdy se ji z pověření faraona Thutmose IV. (1413 — 1405 př. Kr.) podařilo odkrýt až po přední tlapy. Thutmose IV. pak mezi tlapami nechal vztyčit žulovou stélu, která připomíná tuto událost.
Stéla popisuje Thutmose jako prince, který si vyjel na loveckou výpravu u Gízy. Když byl princ unavený, usnul pod Sfingou. Zdál se mu sen, ve kterém se mu zjevila Sfinga, která mu slíbila egyptský trůn, pokud ji opraví a odstraní z ní navátý písek (tehdy jí sahal až ke krku). Thutmose byl totiž druhorozený syn, takže trůn měl získat jeho starší bratr. Princ její přání splnil. Obložil ji kamennými deskami a mezi její tlapy umístil stélu. A opravdu — stal se vládcem Egypta, jeho starší bratr nejspíše zemřel. Viz. „Thutmós IV. a božský zásah"

Sfinze chybí původně asi jeden metr široký nos. Velmi rozšířená legenda tvrdí, že jí ho ustřelili Napoleonovi vojáci v průběhu jeho tažení do Egypta. Tato informace je však nepravdivá, protože existují obrazy Sfingy z doby před Napoleonovým tažením, které ji zobrazují bez nosu.

Existence těchto donedávna neznámých prostor představuje obrovskou senzaci sama o sobě, vždyť ještě kolem roku 1900 egyptologové rozhořčeně odmítali jakoukoliv možnost, že by se u pyramid nějaké podzemní chodby mohly vůbec vyskytovat. Existence podzemní hlavní chodby k Velké pyramidě byla potvrzena archeologickým průzkumem. Lze předpokládat, že existují i další dva tunely.
Takže si to shrňme. Podle oficiálně rozšířeného názoru Velká sfinga představuje faraona Rachefa, který zde byl portrétován a k jeho lidské hlavě bylo přidáno tělo lvice (!) Proč lvice, když faraon byl muž, proč ne lva, napadne určitě mnohé z vás...

Co říká o Velké sfinze Robert Temple a jeho žena Olivia? Naznačme si teorii jejího původu prostřednictvím úryvků z jejich knihy „The Sphinx Mystery: The Forgotten Origins of the Sanctuary of Anubis". Cituji:

Ostrov a příkop Sfingy
V době, kdy se záplavy vyskytovaly jednou za rok (což se již neděje díky přehradě Asuán), vystoupala voda Nilu až k okraji chrámu Sfingy, před kterým jsou dokonce hráze. Takže se domnívám, že se stalo asi toto: voda Nilu byla vedena do jámy Sfingy, kterou teď nazývám příkopem, jakýmsi jednoduchým zařízením na zvýšení vodní hladiny, byla vedena úzkým kanálem mezi chrámem Sfingy a Údolním chrámem (ony dvě stavby před Sfingou) a její tok byl kontrolován řadou propustí a stavidel. Známky těchto propustí a stavidel, mnoho děr po šroubech a tak dále, již neexistují, protože byly zakryty novými kameny a cementem. Ale nebojte se! Před tím, než zmizely, jsem pořídil spoustu fotodokumentace, která se nachází v naší knize. Každý to pak může vidět velmi jasně. Důvodem, proč byla stěna chrámu před Sfingou, je, že sloužila jako čtvrtá bariéra před vodou. Důvodem, proč nejsou ve stěně žádné dveře, je, že by jimi vytekla voda ven.
Horizontální eroze na straně Sfingy (která není pokryta „kameny v rámci restaurování") je způsobeno tím, že Sfinga seděla uprostřed příkopu naplněného vodou. Vertikální eroze na stranách jámy, zejména na jižní straně, je způsobena neustálým hloubením příkopu díky tomu, že se tam hromadil navátý písek. Pokaždé, když byl příkop prohlouben, voda proudila v přívalech po stranách dolů, což vedlo k vertikální erozi, zvýrazněné přírodními dutinami ve vápencovém skalním podloží.
Takže si myslím, že Sfinga byla, mimo jiné, ostrov!
Toto okamžitě řeší skládanku důkazů zaznamenaných do pátého století před naším letopočtem řeckým historikem Hérodotem, který říká, že král Cheops nechal dovnitř přivést vodu z Nilu, aby obklopovala ostrov Gíza. Tady to je.

Čí hlava je na Sfinze?
Takže máme ostrov. A co teď s ním? A proč je hlava krále Cheopse velikosti hrbolku na přední straně tohoto velkého lva s plochými zády, obklopeného vodou? Co se tu děje?
Ale počkat! Kdo říká, že je to hlava krále Cheopse? Někteří říkají, že je to hlava krále Chefréna (Rachefa), ale jestli jste někdy viděli jeho hlavu na obrovské soše v muzeu v Káhiře, víte, že vůbec není Sfinze podobný. Jen pro začátek, Chefrén má podlouhlý obličej a Sfinga kulatý, a existuje mnoho dalších odlišností.
V tuto chvíli své zvědavosti jsem se začal cítit opravdu nepříjemně. Vesměs poznám, když něco nepasuje. Možná nevím, co pasuje, ale častěji vím, co ne.
A ten obličej není ani Cheopsův (ne, že bychom věděli, jak ve skutečnosti vypadal, protože jeho jediná dochovaná podobizna je třípalcová soška za slonoviny, což by ostatně mohl být váš strýček Tony nebo teta Madge), ani starého Chefréna s dlouhým obličejem. Tak, kdo to je?
A právě tehdy jsem objevil jeden z těch zapomenutých zdrojů, které mi neustále padají do klína. V tomto případě to byl článek německého archeologa Ludwiga Borchardta, který jej napsal dávno předtím, než byla Sfinga vykopána, v době, kdy se nad pískem tyčila pouze její hlava a krk. Borchardt k ní chodíval, stál tam a díval se na ni. Tenkrát jste se mohli dívat Sfinze do oka a ani by necukla, vlastně se usmívala. Dnes je tak nafoukaná, s hlavou vysoko nad námi, když stojíme u jejích nohou, takže tak dobře nevidíte detaily její hlavy.
Borchardt přemýšlel. Všiml si, že Sfinga měla pruhy s namalovanýma očima (bez komentáře, faraóni mají právo dělat, co se jim zachce v soukromí vlastní jámy Sfingy) a věděl, že se v období Staré říše, kdy žili Cheops a Chefrén, takovéto pruhy nenosily. Povšiml si detailů v pruhovaných vzorech v podivné pokrývce hlavy, kterou Sfinga měla. Obličej musel patřit faraónovi, protože tato pokrývka byla svatou náboženskou pokrývkou faraónů známou pod pojmem nemes. Ale Borchardt, který byl šéfem Německého institutu v Káhiře a proto něco věděl, si uvědomil, že ani tyto pruhované vzory se ve Staré říši nepoužívaly.
Začal se zabývat výzkumem nemes a objevil, že se tyto konkrétní pruhované vzory používaly pouze v období Střední říše, stovky let po Cheopsovi a Chefrénovi. Vše to technickou formou sepsal a publikoval ve významném odborném měsíčníku (samozřejmě v němčině, ale já jsem to přeložil a tento článek se objevuje jako příloha k naší knize) a došel k závěru, že Sfinga byla vytesána v období Střední říše, nikoliv Staré.
Ale chudákovi Borchardtovi se všichni smáli. Kdo kdy slyšel něco takového? Střední říše! Borchardt se musel zbláznit! A pak byla v roce 1925 Sfinga vykopána a všem bylo zcela jasné, že Sfinga byla mnohem starší než z období Střední říše. Ale všichni zapomněli, že Borchardt v době, kdy psal svůj článek, nikdy tělo Sfingy neviděl, psal pouze o hlavě.
A tak jsem tento případ znovu otevřel a došel jsem k závěru, že hlava byla přetesána v období Střední říše, přesně, jak říkal Borchardt, a co více, věřím, že mohu přesně identifikovat faraónův obličej, kterému patří. Abyste to zjistili, tak si samozřejmě musíte tu knihu přečíst.
Nicméně, je to hezké identifikovat tvář sfingy. Někteří lidé by mohli být spokojeni jenom s tím. Ale ne, je to jako sledovat film noir bez toho, abyste znali konec. I když víte, kdo to udělal, pořád chcete znát motiv.
Takže, co byla Sfinga předtím, než na ni vytesali obličej tohoto chlapíka? No, abyste se k tomu dopátrali, musíte se pokusit zjistit, co byla Sfinga předtím, než na ni faraóni dostali svá dláta. Toto upoutá pozornost člověka na plochá záda. „Každý ví", že Sfinga má tělo lva. Jakmile slyším to „každý ví" něco, vím, že to musí být špatně. Mám patologicky proti-stádovskou mentalitu. Vše, co musíte udělat, je říct mi „každý ví" něco, a já tomu okamžitě přestanu věřit. Je to proto, že davy se vždy mýlí. Davy mají asi tolik inteligence jako měkkýš. Začal jsem z předpokladu, že Sfinga nebyla vůbec lev. Každoročně ji vidí miliony lidí z celého světa a všichni „ví", že je to lev. Takže to znamená, že jím nemůže být. „Ví", že je to lev, protože jim to bylo řečeno. Němcům bylo řečeno, že Hitler je jejich spasitel, a proto to „věděli", Rusové všichni „věděli", že Stalin byl jako jemný otec, který se o ně postará. Ano, všichni, nebo alespoň všichni, které znali, „věděli" tyto věci. A lidé také kdysi „věděli", že je Země plochá a že Slunce se otáčí okolo Země. Všechny tyto věci byly „známy". Ale byly pravdou?
Když to nebyl lev, tak co tedy? No, muselo to být zvíře s rovnými zády, bez velkého hrudníku a bez hřívy. Muselo to být také zvíře, které se takhle krčilo s nohama vystrčenýma dopředu. (Nemá cenu dívat se příliš podrobně na tlapy, protože jsou zcela pokryty kameny v rámci restaurování a byly vytvarovány tak, aby vypadaly jako „co každý ví", kvůli znovu potvrzení nepravdivého konsensu, kterému každý uvěřil.)

Anup — strážce nekropole
Sfinga se krčí u vchodu do nekropole jako hlídač. A je to! Je to hlídací pes! Starověcí Egypťané měli psa, který se jmenoval Anup (též Anubis), což byl krčící se divoký pes, obecně známý jako šakal (ačkoliv přesně vzato, v Egyptě nebyli žádní šakalové a Anup byl opravdu dnes již vyhynulým druhem divokého psa). Anup byl strážcem nekropole, strážcem mrtvých a byl často zobrazován v přesné poloze Sfingy — a také báječně ve formě sochy nalezené v hrobce Tutanchamona — takže je jeho obraz znám téměř komukoliv, kdo kdy projevoval zájem o starověký Egypt.
Na obr. ukazuji kresbu, kterou jsem spáchal. Ta znázorňuje, jak byla přetesaná hlava Sfingy vytesána z krku, který na Sfinze zůstal poté, co byla původní socha znetvořena řáděním davu, který rozbil vše, co mohl, na planině Gízy během období chaosu známého jako První přechodné období mezi lety 2200 — 2000 př.n.l.

Urazit ze Sfingy uši a nos, když byla Anup, byla ta nejjednodušší věc na světě. Nebylo možné dát je zpět, protože Sfinga byla vytesána z pevného skalního podloží a kusy byly pravděpodobně stejně rozbity na kousky. Takže pozdější exhibicionistický faraón si mohl dokonce i myslet, že dělá zbožný akt a „obnovil" sochu tím, že okázale předvedl sám sebe, stejně jako například Madonna pomáhá světu, ne? Tom Cruise taky zachraňuje svět, pamatujete? Ano, všichni víme, že celebrity mají své fotky v novinách pouze z ušlechtilých příčin a nemá to co dělat s tím, že by chtěly, aby se na ně lidé dívali, nebo dokonce s tak nízkou potřebou, jako je ješitnost.

Tajná komora pod Sfingou
Většina lidí, které zaujali egyptské záhady, byla dlouho zvědavá, zda může být pod Sfingou nějaká tajná komora. Prolézal jsem vnitřek Sfingy a popsal jsem tunel, který existuje v zadní části těla Sfingy, a stejně tak i vertikální tunel vytesaný ze skalního podloží pod její zadnicí a vše jsem zdokumentoval. Na obr. vidíte fotografii, kterou pořídila Olivia. Jsem na ní já a moje hlava trčí Sfinze ze zadku, což možná dokazuje, jak dobře ji znám. Pak se stala úžasná věc. V jedné ze starých knih, které sbírám, v tomto případě v knize vydané roku 1715, jsem narazil na pasáž, která popisuje komoru pod Sfingou a dokládala to výpovědí očitého svědka! Byl jsem ohromen. Kniha odkazovala na dřívější zprávy o této komoře, ale opomněla se zmínit o tom, kdo je napsal nebo kdy byly vydány. Menší problém! Jak jsem měl tyto knihy najít?
Kdybyste přišli do Britské knihovny a řekli knihovníkovi, že potřebujete knihu vydanou před rokem 1715, která popisuje komoru pod Sfingou, řekl by vám, ať se vrátíte, až budete znát jméno autora nebo název knihy. Vše, s čím jsem musel pracovat byla „kniha zmiňující Sfingu před rokem 1715". Takže, jak jsem to udělal?
Tady přicházejí mé zvláštní schopnosti, které mi umožňují získat informace, o kterých se zdá, že jsou druhým nedostupné. Jsem to, co by se dalo nazvat expertem na vyhledávání informací a nepotřebuji znát nic o daném oboru, abych se dostal k jeho „skrytým" informacím. Skryté nebo zničené informace prostě neexistují: všechny jsou v informačním prostoru, pokud k němu máte přístup. Všichni víme o emailech, o kterých si lidé myslí, že je vymazali ze svých počítačů, ale které mohou experti na obnovu počítačových dat znovu získat (například v rámci vyšetřování trestného činu). Existuje také vyšší verze, která umožňuje, aby byly ze zcela nemateriálního světa informačního prostoru přístupné veškeré informace, které kdy existovaly v jakékoliv materiální podobě.
Bohužel, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by byl schopen přistupovat k těmto materiálům metodicky a systematicky. Většina lidí se k nim dokáže dostat pouze okrajově, pomocí „intuice" nebo „tušení". Možná je to i dobře, že je náležitý přístup k těmto informacím limitován. Koneckonců, důvodem našeho bytí v materiálním světě je vidět, jak to zvládáme bez informací. Proto shledávají lidé jako já tak obtížné sdělit to, co víme, když jsme nějakým způsobem, kterému nerozumíme, získali informace z informačního světa. Většinou nejsou určeny k šíření a možná bych to ani neměl dělat.
Když odhalím takovouto informaci lidem, stejně mi nikdy nevěří, tak se většinou neobtěžuji.
Nedokážu vysvětlit, jak jsem se k tomu dostal. Zdá se, že nějakým způsobem „vidím skrz hmotu", což se dá těžko vysvětlit, a vidím informace na druhé straně. Hmota se pro mě tak jako tak stává více a více transparentní každý den a už v ni nevěřím. Pouze při jedné příležitosti jsem byl tak zoufalý, že jsem „znásilnil" informační prostor. Stalo se to, když byla naše milovaná fena Kim omylem zamčena do místnosti s digitálním bezpečnostním kódem. Protože byla stará, nemocná a potřebovala vodu a mohla by umřít než bych sehnal někoho, kdo ten kód má, „získal" jsem tento číselný kód, namačkal ho tam, dveře se otevřely a já jsem ji vysvobodil.
Neudělal jsem to okamžitě. Nejdřív jsem udělal dva nebo tři hysterické špatné pokusy a ztratil tak vzácné minuty, protože jsem byl příliš vystresovaný. Pokoušel jsem se zůstat klidný a pak jsem to udělal dobře. To znamenalo, že jsem se vlastně musel dostat k celému číslu z několika číslic, z nichž jsem ani jednu neznal. Popravdě, neměli bychom takové věci dělat, ale můj pes byl pro mě důležitější než protokol.
Také je pro mě důležitý větší pes, Sfinga! Cítím k ní téměř tolik náklonnosti jako k... ne, to by nebylo vůči Kim fér. Ale mám rád také Psí hvězdu (Sirius). Ve skutečnosti jsem fanda do psů, opravdu. Nejsem nadšený kočkami, i když jsem velký fanoušek původní verze filmu „Cat People" (Kočičí lidé, 1942). Někdy se na něj podívejte! Mrkněte na recenzi na mojí webové stránce.
Nakonec se mi podařilo nalézt publikovaná očitá svědectví o komoře pod Sfingou za 281 let, včetně podrobných informací, kde asi přesně byla, o její velikosti a fakt, že obsahovala zbytky dřevěné rakve. Protože bylo popisováno, že má komora hieroglyfy na stěnách, jsem si jistý, že byla tím, čemu archeologové říkají „intruzivní pohřeb". Ale muselo jít o pohřeb královský, protože šachta byla velice pečlivě zkonstruována a komora byla vykopána v jednom z nejdůležitějších monumentů v Egyptě v posvátné oblasti královské nekropole. Šachtu v roce 1926 zapečetil cementem Émile Baraize.
Století před tím, Henry Salt také zacelil některé otvory a chodby v jiném místě Sfingy a byl za to ostře kritizován francouzským hrabětem de Forbin. Toto všechno je dopodrobna popsáno v naší knize. Takže, ano, pod Sfingou existuje tajná komora. A informace v naší knize to dokazují nade vší pochybnosti. Ale ne, není původní a není stejného data jako vytesání Sfingy. A také je prázdná, takže v ní není žádné zlato ani poklad. Ale kdybychom si jen mohli přečíst, co se píše na zdech!
Další věc, kterou se mi podařilo prokázat je, že Sfinga a tři pyramidy v Gíze byly součástí jednoho jednotného konceptu designu na planině Gíza. Poloha a velikost Sfingy je přesně určena vůči třem pyramidám způsobem, který nebyl nikdy předtím zaznamenán. Toto je v knize obšírně ukázáno a vysvětleno a opravdu není možné tento materiál shrnout, protože je příliš dlouhý a podrobný na stručný popis. Nicméně mohu říct, že to byla součást kultu vzkříšení. Při podrobném vysvětlování jsem měl dokonce možnost vysvětlit pravou podstatu oněch bizarních reliéfů v kryptě v Dendeře, které vyvolaly mnoho spekulací. Zejména ty se „žárovkami", ačkoliv jsou více než 2.500 let staré a jejich jediná spojitost je symbolikou.
Doufám, že si každý z prolistování naší knihy odnese mnohé a, kdo ví, třeba i z přečtení. Staly se i divnější věci.

Konec citace.

Zdroj: Robert Temple and Olivia Temple, The Sphinx Mystery: The Forgotten Origins of the Sanctuary of Anubis