Úterý, 2.02.2010
Masaryka před atentátem spasil úsměv - Historie
Zuřivý kvůli střepině
„Poručíku Pavle Gorgulove, přijměte Řád sv. Jiří," slyší koncem roku 1916 ruský důstojník. 
Kvůli svému zranění však bude po zbytek života jen stínem onoho válečného hrdiny. Malá střepina, která se mu navždy zasekla v jeho lebce, z něj podle pozdější zprávy vyšetřovatelů udělala „zuřivce, zvlášť v letních měsících propadajícího stavům nepříčetnosti, spojených se střelbou do vzduchu i záchvaty, při nichž se násilně zmocňoval žen".
Ruský emigrant Pavel Gorgulov (1895 — 1932) se v srpnu 1921 usazuje v Praze. Zapisuje se na Karlovu univerzitu, kde vystuduje lékařství. Uběhnou dva, čtyři, osm roků a onen podivín se stihne dvakrát šikovně oženit. Skrze nabytý majetek si pak zařizuje lékařskou praxi ve slováckém Hodoníně...
Odstranit štěnice
„Pochybný ranhojič" i „ženy obtěžující chlípník" — těmito postřehy později častují Hodonínští svého lékaře. Jeho chorý mozek za zdmi vyženěného domečku přitom osnuje ďábelský plán. „Za vší sovětskou bídu v mém milovaném Rusku mohou evropští politici, kteří nepodnikli nic proti nástupu rudé diktatury," proklíná okolní svět Gorgulov. „Proto vnímám jako svou morální povinnost odstranit tyto štěnice... Své dílo započnu německým prezidentem Paulem von Hindenburgem," zapisuje si do deníku. Berlín je však daleko, zato česká země s hodonínským rodákem Tomášem Garriguem Masarykem (1850 — 1937) tak blízko!
Tlačenice na nádraží
Osudného 14. června 1930 stojí před nádražní budovou v Hrušovanech u Brna shluk lidí. Nádraží i přilehlé budovy jsou ověšeny vlajkami, na peronu vyhlíží vlak skupinka pánů v černém a žen ve slováckých krojích. Všichni čekají na soupravu od Brna. V 19.44 hodin jejich napětí konečně přetne hvizd lokomotivy a dechovka spěšně rozehraje hymnu.
Pravda po dvou letech
Krátce před osmou hodinou začínají oficiality. K Masarykovi se rozbíhají děti s kyticemi, následují objetí, polibky... 
A nyní už prezident vstupuje do čekárny, kde stojí špalír dalších vítajících. Jeho tvář se okamžitě roztáhne do širokého úsměvu, který odhalí řadu velkých, dobře zachovalých zubů. Tímto úsměvem obsáhne všechny shromážděné v čekárně. Tímto úsměvem si ale také nevědomky zachraňuje holý život!
Druhý pokus mu už vyšel!
Co se Gorgulovi nepovedlo v Československu, to dokonal 6. května 1932 ve francouzské metropoli. Kolem 15. hodiny v hotelu Salomon de Rohschild v Paříži zapráskaly z automatické zbraně Browning čtyři výstřely, které zasáhly prezidenta republiky Paula Doumera (1857 — 1932). Hrozná věc se podařila. Atentátník Gorgulov, jehož odumírající mozek už tehdy balancoval na hranici demence, byl za svůj čin 14. září 1932 bez milosti gilotinován... Jeho poslední slova, údajně vyřčená s nepříčetným výrazem ve tváři a pěnou u úst, zněla: „Chci zemřít, zemřít, neboť bez své ideje ve svobodné, Západem nezrazované Rusko, nemohu žít!"
Zdroj: History revue, 1/2010
Ohodnoťte příspěvek 0 0
2. února 2010, 18:25Komentáře
Přidání komentáře...