Pondělí, 8.02.2010
Rebel Giordano Bruno: Udal ho nespokojený žák - HistorieZdá se, že Giordano Bruno je ušetřen potíží. Jenže pak se provalí jeho záliba ve čtení zakázaných spisů, například výkladů holandského humanisty Erasma Rotterdamského (1467 — 1536). Jeho dílo se najde v záchodě, kam ho Bruno předtím zahodil v naději, že tady ho nikdo nenajde. Za přestupky čeká Giordana v roce 1576 obvinění z kacířství, a tak 28-letý muž raději opouští Neapol a posléze celou Itálii.
Věří na mimozemšťany
Následujících 15 let stráví jako vyhnanec. Nějaký čas pobývá ve švýcarské Ženevě, později přednáší v Paříži i na anglické univerzitě v Oxfordu. Během té doby také vydává spisy, v nichž se netají svým názorem nejen na umístění Slunce a Země ve vesmíru, ale i na nekonečnost vesmíru a možnou existenci mimozemšťanů.
„Jen naprostý bloud mohl by si mysliti, že v nekonečném prostoru, na takových nesmírných a přenádherných obřích světech... není nic jiného než světlo, jež na nich pozorujeme... je zrovna zpozdilé mysliti si, že není jiných živých bytostí," píše Giordano Bruno.
Bohužel, jeho názory jsou až příliš pokrokové a nikdo je nedokáže dostatečně ocenit, a tak si Bruno musí často hledat nové útočiště. V roce 1588 přichází i do Prahy na dvůr císaře Rudolfa II. (1552 — 1612), ale vydrží tu jen půl roku.
V roce 1591 zamíří zpět do Itálie. Do Benátek ho tehdy zve šlechtic Giovanni Mocenigo, který se touží stát jeho žákem. Místo toho ale Bruna už v roce 1592 předhazuje inkvizici. Podle některých to je její tajný agent, jiní mají za to, že nebyl spokojen s tím, co ho Bruno učil.
Jak se zachází s rouhači
Giordano Bruno je o rok později vydán do Říma, a než proti němu komisaři inkvizice nashromáždí všechny důkazy a svědectví, uplyne dlouhých sedm let. Před soudem Bruno všechna obvinění popírá, a tak ho jako zatvrzelého kacíře čeká trest smrti upálením zaživa. Před smrtí je mu vyříznut jazyk...
„Tak zemřel bídně upálením, aby odešel, myslím, vypravovati na jiných světech, vymyšlených jeho obrazností, jak správně se zachází s rouhači a bezbožníky v Římě," vysmívá se v jednom spise Brunovu osudu kontroverzní německý vědec Caspar Schoppe (1576 — 1649).
O něco lépe než Giordano Bruno dopadá o 33 let později, v roce 1633, italský astronom a fyzik Galileo Galilei (1564 — 1642), další zastánce tzv. heliocentrické teorie, podle níž středem sluneční soustavy není Země, ale Slunce. Inkvizice nejdřív téměř 70-letého starce donutí jeho názory odvolat (nemusí ho ani mučit, stačí provést ho jen po mučírně a seznámit se zdejším vybavením), a pak ho odsoudí k doživotnímu domácímu vězení.
Brunův inkvizitor odpovědný za jeho upálení, jezuita kardinál Roberto Francesco Romolo Bellarmino (1542 — 1621), katologický teolog, byl za své „zásluhy" v roce 1930 církví svatořečen (svátek má 17. září) a roku 1931 byl papežem Piem XI. prohlášen učitelem církve.
Svět nebývá spravedlivý. Ačkoliv — kdo dnes zná Bellarmina? Ale o Giordanu Brunovi slyšelo každé dítko školou povinné...
Francis Bacon
Aristotelés — „O nebesích" (4. stol. př.n.l.)
Aristarchos ze Samu (kolem r. 270 př. Kr.)
Arjabhata (5. stol.), indický astronom
Muhammad Abú ar Rajhán al-Birúní (10. — 11. stol.), perský astrolog
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Komentáře
Záleží na úhlu pohledu (Autor - Mail - WWW) Vloženo 09.02.2010, 18:14:44
Těžko diskutovat, když alespoň ve stručnosti nenaznačíte, co je jinak.
Vždycky je všechno trochu jinak, tak jako nic není jen bílé nebo černé. Historie, bohužel, není matematika, kde existuje jediný správný výsledek. Při výkladu a analýze dějin záleží na úhlu pohledu. Zatímco pro Mongoly je Čingischán vynikající historická osobnost, národy východní a střední Asie v něm vidí jednoho z nejstrašnějších tyranů a uzurpátorů středověku. Podobně se to má třeba s Napoleonem Bonaparte atd. atd. Církev (katolickou) nelze nepovažovat za jeden z pilířů a kořenů naší evropské civilizace. To je bez diskuse a většinou se na tom shodnou i rozumně uvažující lidé ateistického pohledu na svět. Nelze ale nevidět, že církev za sebou zanechala též mnoho slz, lidského neštěstí a potoky krve. Její konzervatismus a lpění na dogmatech byly v různých historických údobích přímo zhoubné a smrtící. A ze strany církve zdaleka ne vždy šlo o pohnutky, které lze zaštítit ideály, dobrými úmysly v zájmu celku a vírou ve správnou věc. Ba právě naopak. Fanatismus, neúcta k jedinci, lidskému životu, málo pokory, uznání omylu a nechuť zříci se významného podílu na světské moci. Církev má ve své skříni mnoho kostlivců a snad jediný významný a vysoce postavený hodnostář katolické církve, který si toto uvědomoval a s patřičnou pokorou dokázal přiznat strašné prohřešky minulosti, byl Jan Pavel II. (dej mu pánbůh věčné nebe).
Ale ono zde ani tak nejde o diskusi nad smysluplností církevní politiky v globále a nad tím, jaké cíle sledovala v té či oné historické epoše. Bavíme se o tomhle konkrétním případu „Giordano Bruno“. A nezlobte se na mě, má-li někdo v sobě alespoň trochu empatie a smyslu pro spravedlnost, tak to, čeho se dopustila inkvizice ve jménu Matky církve vůči Giordanovi, bylo „svinstvo“. Mírnější výraz mě nenapadá a ani jiný použít nechci. Tohle snad nemůže schvalovat ani žádný zbožný a církvi oddaný křesťan (porušení 5. přikázání).
Takže velmi doporučuji nevycházet pouze z jednoho pramene, přečíst si i jiné publikace a autory. A hlavně hodnotit z pohledu lidskosti. Špatný skutek zůstane špatným skutkem, ať se jej snažíme ospravedlnit, jak chceme.
Všechno je trochu jinak (mjablko - Mail - WWW) Vloženo 09.02.2010, 16:46:42
Velmi doporučuji přečíst si knihu \"Jak katolická církev budovala západní civilizaci\"
Přidání komentáře...