Neděle, 17.01.2010
Atomová válka: Živí by záviděli mrtvým! - Společnost
Doktor Ross McCluney je přesvědčen, že ke zničení všeho živého na planetě postačí výbuch jaderných bomb o síle 5.000 megatun TNT. V současných arzenálech je tato minimální nukleární síla několikanásobně překročena. Co se stane, když jedné z jaderných velmocí "rupnou nervy" a přiloží prst na červené tlačítko? Ukážeme si časový horizont událostí, které nastanou bezprostředně po výbuchu atomové bomby.
První minuta po atomovém výbuchu
Ohlušující třesk výbuchu je slyšet stovky kilometrů daleko. Lidé se pootočí, zvířata ustrnou. Z epicentra výbuchu se rychlostí blesku šíří tlaková vlna, která vše, co se jí postaví, nemilosrdně rovná se zemí. Okamžitě se tvoří hřibovitý mrak, který se prokousává atmosférou. Cupuje oblaka a během několika málo sekund vystoupá do výšky 20 kilometrů.
Dopad na přírodu: Písek se přetaví na sklo
V místě výbuchu vzniká kráter o průměru několika stovek metrů a hloubce pár desítek metrů. Vnitřek vypadá jako teflonová pánev. Sklovitá vrstva vzniká kvůli obrovským teplotám, kdy se zemina s pískem doslova přetaví ve sklo. Toto "atomové sklo" byste našli v okruhu několika kilometrů od epicentra. V případě, že by k výbuchu došlo v moři, exploze by dokázala přeměnit 2 miliony tun vody ve sloupec radioaktivní páry! Ta vystoupá do výše několika kilometrů, zde kondenzuje a v podobě radioaktivních kapek padá zpět k zemi. Tento smrtící déšť by pravděpodobně trval i několik desítek minut. Exploze vytvoří i vlnu tsunami. Vlny by se mohly vyšplhat i do výšky 40 metrů!
Dopad na člověka: V epicentru jistá smrt
Udušení během pár vteřin
Dopad na infrastrukturu: Vše se vypaří
Po výbuchu atomové bomby nezbudou žádné stopy. V okruhu několika kilometrů od epicentra výbuchu zmizí veškeré budovy! Betonové konstrukce, skleněné budovy i skály se vypaří, ocel zkapalní a stejně jako všechen kov se rozteče do ztracena. Ze všeho zbude jedno velké nic. Žádné trosky, žádné stopy po výtvorech lidských rukou, žádné přírodní úkazy. Řeka, jezero nebo přehrada okamžitě zmizí, jako by nikdy neexistovaly.
Spojení zkolabuje
V době exploze na nějakou chvíli vlivem ionizace atmosféry vypoví funkci radary a telekomunikační zařízení, včetně rádia, televize a mobilních telefonů Vysílače budou ale stejně nejspíše zničené). Budou poškozeny satelity a astronauti, kteří budou v tuto chvíli na oběžné dráze, se budou marně snažit navázat spojení s řídícím střediskem.. Tento výpadek může trvat pár vteřin, hodin, dní, ale může jít i o přerušení trvalé. Během výbuchu dojde i k takzvanému elektromagnetickému impulzu. Ten má na svědomí výpadek všech elektrospotřebičů do vzdálenosti až několika tisíc kilometrů od epicentra. Tyto důsledky by byly pro státy, jejichž občané si nedokážou život bez elektřiny představit, přímo katastrofální. Tma, žádné komunikační zařízení, chaos.
První hodina po atomovém výbuchu
Atomový hřib se stále prokousává výš a výš. Lidé vzdálení několik desítek a stovek kilometrů od epicentra se podivují oslnivé záři na obzoru. Za několik minut ovšem tlaková vlna dorazí i sem. Vytlučené tabulky oken nebudou jedinými škodami, které tu výbuch napáchá.
Dopad na přírodu: Silné zamoření
Ohnivá koule, která se rozpíná, je vidět na kilometry daleko. Na místě výbuchu je pravé peklo. Zbytková radiace, což je veškeré záření, jež vzniká po jedné minutě od okamžiku nukleární exploze, řádí ve velkém. Zbytková radiace se skládá z indukované radioaktivity a radioaktivního spadu. Indukovaná radiace má relativně malý dosah a většinou je v místech epicentra a bezprostředním okolí. Zasáhne relativně malou oblast přímo pod ohnivou koulí jaderné zbraně. O to silněji je však oblast zamořená. Ozářená země v této oblasti zůstane po velmi dlouhou dobu vysoce radioaktivní.
Dopad na člověka: Když zabíjí gama-záření
Během prvních minut exploze se vytváří pronikavá radiace, která napadá buňky v lidském těle a způsobuje jejich likvidaci. Ohnivá koule, která po výbuchu vznikne, na vás zaútočí gama-zářením takovou intenzitou, jako byste za jediný den absolvovali tisícovku rentgenových vyšetření! Šance na přežití závisí na vzdálenosti, ve které se lidé od centra výbuchu nacházejí. Může je čekat okamžitá smrt, ale taky mohou umírat i několik hodin bolestivou smrtí. Přeživší se mohou "těšit" na bolesti hlavy, nucení ke zvracení, zvracení, průjem. V těsném závěsu následuje tlaková vlna. Lidem ve vteřině praskají všechny vnitřní orgány. Po tlakové vlně následuje takzvaná oblast zředění, kdy je pod velkým tlakem z vašich plic vysát veškerý vzduch takovou silou, že se plíce roztrhnou.
Dopad na infraktusturu: Vše shoří na popel
Po výbuchu bomby vzniká druhotný efekt, kterému se říká ohnivá bouře. Požár se šíří velkou rychlostí zejména v zastavěných městských oblastech, kde je spousta hořlavého materiálu. Co by nezničila tepelná a rázová vlna, to by shořelo v ohnivé bouři, která by vše kolem uchvacovala rychlostí vichřice. Uvnitř ohnivé bouře vznikne takové teplo, které společně s tlakem vsaje do svých plamenů zvířata i lid, kteří dosud přežili. Požáry zachvátí obrovské plochy několika stovek čtverečních kilometrů takovou rychlostí, že nestačíte říct ani popel.
Radioaktivní bublina
Současně se vytváří tlaková vlna, která drtí nesmírnou silou přilehlé okolí epicentra a postupně od místa výbuchu slábne. Tato tlaková vlna nadzvedává půdu, vytrhává kusy dálnic a postupně zničí několik podlaží podzemních garáží. Změť trosek vyválcuje dráhu vlny se vším, co stojí v cestě. Tlaková vlna odhazuje a ničí stavby. Pokud by atomová bomba vybuchla pod hladinou v hloubce asi 30 metrů, tlaková vlna vyrazí nad hladinu a vytlačí sloupec páry rychlostí téměř 3.000 kilometrů v hodině. Tyto páry vytvoří žhavou bublinu obsahující horké plyny. Tato koule se bude rozpínat a uvolňovat radioaktivní látky do okolí.
První den po atomovém výbuchu
Ohnivá koule vzniklá po výbuchu, která v sobě zpracovala vše, co jí přišlo do cesty, se dostala do výšky 25 kilometrů. Tam se plyny postupně během 24 hodin ochladí a vznikne až několik desítek různorodých radioaktivních látek.
Dopad na přírodu: Zákeřný spad
Radiaktivní látky se postupně snášejí k zemi. Tomuto jevu se říká radioaktivní spad. Jedná se o mračno z přetaveného materiálu zeminy, bomby a prachu. Není příliš vidět, je všudypřítomný a spolehlivě zabíjí vše, co se nestačí ukrýt. Navíc ulpívá jak na přeživších rostlinách, tak i na troskách a zbytcích po lidské civilizaci. Je to právě radioaktivní spad, který má na svědomí kontaminaci vody, půdy a všeho v okolí. Jeho zákeřnost spočívá v tom, že přibližně jedna pětina radioaktivních látek spadne v blízkosti epicentra. Zbylé čtyři pětiny se rozptýlí v atmosféře a větry je zanesou daleko od centra exploze. Jejich pád k zemi může trvat i několik let!
Dopad na člověka: Trpět bude několik generací
Radiaktivní záření způsobí v okruhu několika kilometrů od místa výbuchu jistou smrt. Ti, co nezemřou hned, jako krutou "památku" utrpí těžké popáleniny. Některé z nich čeká bolestivé umírání v horizontu pár týdnů. Ti, u nichž dávka ozáření nebyla natolik kritická, mohou žít i několik let. Na 100 procent ale mohou počítat s rakovinou i se změnou dědičných vlastností a postižení z ozáření u svých dětí a jejich dětí.
Přijdete o vlasy i chlupy
Radioaktivní spad je smrtící i pro lidi. Pokud se včas neukryjete, bude vám zle od žaludku, dostaví se děsivá nevolnost a vypadají vám vlasy i chlupy na celém těle. Na kůži se projeví spáleniny podobné těm po zásahu ohněm. Schopnost přežít závisí na době, po kterou na vás radioaktivní spad působí, stejně tak i na časové a teritoriální vzdálenosti od místa a doby výbuchu.
Dopad na infrastrukturu: V bezpečí jedině pod zemí
Města, tedy to, co z nich zbylo, postupně ožívají. Až dosudsloužila jako úkryt před radioaktivním spadem. Jako nejvýhodnější úkryty pro přežití se jeví podzemní sklepy, garáže či kanalizace, které se ovšem nacházejí nejméně dva metry pod povrchem země. Přibližně po týdnu je bezpečné z úkrytu vylézt. I přesto by se ale lidé na otevřeném prostranství neměli pohybovat déle jak 30 minut. Nesmíte zapomenout, že všude kolem vás je smrtící radioaktivní záření.
48 hodin po atomovém výbuchu
V atmosféře je stále ohromné množství prachu. Navíc tepelné vlny nebo následné ohnivé bouře po výbuchu vynesou do ovzduší další tisíce tun prachu, popílku a miniaturních částic. Začíná takzvaná nukleární zima.
Dopad na přírodu: Stmívá se na horší časy
Toto mračno stoupá vlivem tepla do horní části atmosféry a stíní slunečnímu záření dopadajícímu na povrch Země. Vlivem stínu dochází v nejbližších dnech k výraznému ochlazení. Během 20 dnů dojde k poklesu slunečního záření téměř o 95 procent! V atmosféře se ocitá velké množství plynů oxidu dusíku, který významně poznamená globální klimatické ochlazování a výrazně sníží koncentraci ozónu. Po dobu několika měsíců bude dopadat na zemský povrch dvakrát více ultrafialového záření z vesmíru než obvykle.
Dopad na člověka: Člověk člověku vlkem
Obloha se zatáhne a z nebe padá radioaktivní déšť, který ještě více prohlubuje katastrofu. Kvůli náhlým klimatickým změnám dochází k zabijáckým suchům a celosvětovému hladomoru. Uhyne neuvěřitelný počet zvířat a rostlin — lidé tak přijdou nejen o značné množství potravy, ale i o "továrnu na kyslík". Méně rostlin logicky vyrobí i méně kyslíku. Jídla je nedostatek — a mrtvá zvířata jsou kontaminovaná. Lidské maso se tak paradoxně stane nejpřístupnějším zdrojem potravy... Do několika měsíců od jaderného výbuchu více než polovina obyvatel naší planety zemře hladem. Ti, kteří přežijí, budou bojovat o holý život v extrémním chladu a dojde i na kanibalismus, který bude zcela legitimním nástrojem k přežití.
"Netuším, jakými zbraněmi se bude bojovat ve Třetí světové válce, ale vím jistě, že ve Čtvrté světové se bude zápasit s klacky a kamennými sekeromlaty..."
Albert Einstein
Dopad na infrastrukturu: Nic nefunguje
Ze světa, jak ho známe dnes, nic nezbude. Elektromagnetický impuls vyřadí veškeré stroje a spotřebiče, které jsou napájeny elektřinou. Počítače už nenaběhnou. Továrny, vodárny, letiště a další důležité struktury pro chod států budou ochromeny — a následně zničeny tlakovou vlnou, zemětřeseními a vlnami tsunami. Trosky měst zpočátku poskytnou střechu nad hlavou těm, kterým se podařilo přežít první dva dny po katastrofě.
Myslíte si, že je takový scénář nereálný?
Myslíte, že lidé už jsou dostatečně rozumní, aby něco takového nepřipustili?
Poučilo se lidstvo ze všech zhoubných konfliktů, které se táhnou lidskými dějinami jako červená nit?
Osobně nemohu tvrdit, že jsem optimistou, ale kdo ví...
Zdroj: Epocha, 1/2010
Podobné články: Tajemství německé atomové bomby (26. 1. 2010)
Ohodnoťte příspěvek 0 0
17. ledna 2010, 20:00Komentáře
Přidání komentáře...