Pátek, 21.09.2007
Všichni kolem 40-50 let by vlastně měli být mrtví! - Společnost
Jak to bylo a jak je to teď... Malé generační srovnání s lehce úsměvnou nadsázkou.
Děti jsou v dnešní době velmi zchoulostivělé a stavíme kolem nich čím dál neprostupnější ochrannou bariéru. Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60. a 70. letech minulého století, neměli šanci přežít.
Naše postýlky byly malovány barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si pořád hráli venku.
Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhými, aniž by z toho někdo onemocněl. Alergie na prach, pyl, kočku, fixy, rostliny? Vyjímečná věc — takových kamarádů moc nebylo.
Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých a nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji domontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů teprve až se venku rozsvítily lampy. A nikdo se nás nedovolával — žádnej mobil při ruce!
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box — vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu — jen my! Vzpomínáš si na ty úrazy? Prali jsme se, měli modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domů k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř, vylezli na strom a "sklidili" švestky (jablka, třešně...) ze sousedovic zahrady. Když byl průšvih, drželi jsme při sobě, žalovat a bonzovat na kamarády se nesmělo.
Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník. Když jsme ve škole zlobili a něco provedli a pan učitel nás potrestal, dostali jsme doma od táty ještě přídavek, přinejmenším ve formě výchovného pohovoru. Neběžela honem maminka do školy, stěžovat si v ředitelně na chování paní učitelky.
Dnešní generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici. Děti očekávají, že za co nejmenší snahu dostanou všechno: "Tady si sednu a bavte mě!"
My jsme měli volnost, fiasko, úspěchy, ale i odpovědnost — a naučili jsme se chovat a poradit si.
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Autor: frohlich
21. září 2007, 17:35
21. září 2007, 17:35Komentáře
Přidání komentáře...